[172v]číslo strany rukopisuprutu, své milé matky Marie, pošel buoh a člověk pravý, kterak se jest na tomto světě podlé dávného proroctvie s lidmi obchodil, o jeho svaté krvi prolití a na nebesa vstúpení a Ducha svatého apoštoluom seslání. A to sem s pomocí Ducha svatého počal psáti, aby v budúcích časech bohobojní křesťané na těchto knížkách čtúc, v Jezu Kristu se kochajíc, boha chválili, jeho milé matce čest i chválu vzdávajíc, za toho, jenž to kázal česky psáti, boha prosili a ve spolek se všickni bohu dostali věky věkuom. Amen.

Svatý Jeroným nalezl psáno, jenž Joachym z [173r]číslo strany rukopisuGalilejské vlasti z města Nazaret pojal sobě hospodyni, jížto jméno Anna bieše. Po vše časy svój stav podlé boha ctně zachováváše, jednu částku svého zbožie božiemu chrámu a sluhám božím dávášta a druhú částku chudým a pútníkuom rozdělováchu. Třetí částku sobě a své čeledi na užitek obracováchu.[3]L 2,36

A když tak dvadceti let bydléchu, plodu nemějiechu, učiništa bohu slib, obmyslí li je buoh plodem, aby to dietě v službu boží bylo dáno. Protož pro ten slib na každé léto do Jeruzalema chodili na Trojí hod, pána boha prosiece, aby je ráčil uslyšeti. A když jednú jidešta na ten hod, ješto [173v]číslo strany rukopisuslóve Posvěcenie, tehdy Joachym všed do chrámu s svými rovnými, k uofěře jide. To uzřev kněz židovský, jako neduostojného s hanbú otehnal a řka: „Kterak ty smieš k božiemu oltáři jíti, a jsa podlé práva zlořečený pro své bezdětectvie, třeš se k ofěře, a nepřispořiv plodu lidu božiemu.“ To Joachym uslyšav, pro veliký stud domóv se vrátiti nesměl, aby jemu jeho súsedé hanby jeho neopačovali, jenžto tehdaž biechu v chrámě. Protož odtad k svým pastýřuom na pole jide.

A když tu několik dní přebýváše, tehdy v jednu hodinu anjel boží u veliké světlosti jemu se zje[174r]číslo strany rukopisuvil i promluvil k němu a řka: „Nelekaj se, jenž mě vidíš, jáť sem anjel boží k tobě poslán, ať bych zvěstoval a tobě pověděl, že sú tvé prosby uslyšány a tvé almužny před hospodinem vzácně přijaty. Viděl sem stud tvój a zahanbenie tvé tobě neprávě opáčené, neboť se buoh ne nad přirozením, ale nad vinú pomstievá. Protož, když koho plodu zbaví, to často proto učiní, aby divnějším činem plod navrátě, svú svatú moc ukázal. Však to dobře vieš, že Sára, vašeho národa mátě, byvši bezdětkyní devadesát let, Izáka urodila, v němžto bohem slíbeno všemu lidu požehnánie.[4]Gn 21,2–3