jménu praví svatý Bernart: „Ó, jméno předivné, ó, jméno přesladké, blaze tomu, kto tě duostojně jmenovati muož!“ By byl který tak drahý kámen, že na kohož by byl vložen, ode všech nemocí byl by uzdraven, to byl kámen přeslovutný, nade vše kamenie drahé. Ten kámen jest jméno Ježíš, jakož praví sám Spasitel ve Čtení: „Ve jméno mé budú diábly vymietati, hady bez úraza budú bráti v ruce, pakli jedovatého co píti budú, nebude jim škoditi.“ A protož to jméno předrahé nižádnému lépe neslušie než samému Spasiteli, jenž všemohúcí jest, jakožto sám praví v svatém Čtení: „Dána mi jest všecka moc na nebi i na zemi.“ A jakož praví múdrý Šalomún: „Veliký jsi, hospodine, a divná jest moc tvá.“ Protož dobře vzděno jemu jméno Ježíš, totižto Spasitel, před jehožto všemohúcím jménem všeho světa i nebeské říše i zemské moci i pekelné hruozy na koleno klekají. To jest to jméno nade všecka jména převysoké. Rcemež všickni s Davidem prorokem: „Buď jméno božie požehnáno na věky.“ Amen.

Pakli by kto řekl, proč jest Ježíš Kristus podlé Starého zákona ustavenie obřezován býti chtěl, chtě to ustavenie rušiti? K tomu světí mistři pravie, že to slušie všem kniežatóm najprvé na sobě držeti, kteráž ustavenie svým lidem velé činiti. A protož, když jest hospodin Starého zákona právo obřezánie ustavil, nechtěl toho na sobě rušiti. A také proto to jest učinil, aby Židóm příčiny nedal o sobě mluviti, ješto by byli ihned řekli: „Aj toť člověk, jenž bohem ustaveného zákona nechce držeti.“ Druhé slušie v tomto svatém Čtení znamenati, že jest náš Spasitel Ježíš toho dne najprvé za nás, hřiešné, počal svú krev prolévati v tu hodinu, v nižto kamenným řezákem obřezován byl.

Tu muože každý pomysliti, že podlé svého tělesenstvie jakožto každé jiné dietě bolest trpě, dětinsky plakal. Jehožto vidúci Maria, milá matka jeho, také žalostivě plakáše, jakožto jest