svými paprslky hvězdy osvietily, před nímžto králi třesúc se klekají, jemu se klanějíc. Ó, přeblahoslavená chalupo, ó, drahá božie stolice, ó, nebeská sieni, v nížto bydlí král, kamením drahým okrášlený, ale buoh v tělesenství pravý, jemužto miesto luože měkkého jsú jesle hrubé, miesto opon střechy sprostné! Proněžto se velmi vidí, že srdečnýma očima hlédaje, uzři jeho v sprostných plenkách, a všeho světa tváři se jeho bojie, vidím jeho v jeslech chuda ležiece, a v nebeských séních kralujíc.“ K tomu také praví svatý Bernart: „Co činíte, vy třie milí králi? Co tiem mieníte, že vidúc děťátko prsi ssúc, před ním padáte?“ K tomu svatý Ilarius odpoviedá a řka: „Nediv se tomu, že dievka jest porodila, ale buoh porozenie jest zpuosobil. Děťátko pláče a nebeských zástupóv anjelové jemu na čest slaviece zpievají.“ Tu také svatý Řehoř praví: „Ó, milí králi, jehožto ste veleslavenstvie tu očima neviďali, to ste silnú věrú ohradili, zlato jakžto pravému králi ofěrovavše. Kde jste královská znamenie viděli, kde sien královská duostojná, kde stuol královský, kde kniežat a rytieřóv a rozličných lidí množstvie ste viděli? Jediné miesto sieni chlév, miesto královského stola jesle, miesto množstvie lidu jediný Jozef a jeho milá matka Maria.“ Avšak, jakož praví svatý otec Hilarius, proto se tvého božstvie všemohúcnosti nic neumenšuje, když o tvém tělesenství svatá cierkev praví i zpievá.

Nadto chtěl li by kto zvěděti, proč sú tito třie králi takové dary před Jezukrista nesli, k tomu světí odpoviedají, a zvláště svatý Remigius praví, že byl obyčej za dávných časóv, aby nikdy pohostinu přída, před boha a před krále s prázdnýma rukama nechodil, ale aby vždy některaký dar nesa všel. A také pro vnitřní jich pravé viery rozum jsú ty dary ofěrovali, aby skrze to všemu světu rozuměti dali, že sú toho nebeského dietete božstvie s tělesenstvím spojené poznavše, jemu k tomu podobné dary ofěrovali. Potom, jakož praví svaté Čtenie, zjevil se těm třem svatým králóm anjel ve spaní, jim zapoviedaje, aby se zase králi Erodesovi nevracovali, a tak jinú se cestú vrátili do své vlasti. Aj kterak sú tito svatí králi prospěli, jehožto mnoho časóv žádali, toho sú divně hvězdy ukázaním nalezli a nalezše, jemu se s pravú věrú pomodlivše, s ním u věčné radosti věky věkuom ostali. Jichž těla mnoho let v tom kostele, ješto i dnes v Medioláně predikáti tak řečení bydlé, byla sú a potom ciesařovým odpuštěním do Kolína na Rýn jsú přenesena. Amen.

Když se ti třie králi zase do svých