zjeveno jednomu svatému otci, že to svaté děťátko Ježíš, na luoně u své matky leže, velmi plakáše, vida, ano také pláče matka, ručičkama k jejím svatým očima saháše, jakož té řeči rozum chce takto: „Neplač, matko milá.“ Ona k němu, na jeho milosrdenstvie hlédajíc, i řekla: „Kterak mohu neplakati, vidúci tě bolestivě plačíce, synu mój přemilý?“ Přičinivši jeho líce k svému svatému líci, jeho i své slzy utierajíc, rozličně jeho kojieše, a tak jeho ukojivši, s ním se za obyčej kochajíc, u pokorné tichosti bydléše, bohu vždy děkujíc, svého milého syna za pravého boha znajíc. A jakež s jedné strany v jeho svatém tělesenství matersky se kocháše, tolikéž z druhé strany jeho svatému božství počestně se klanieše. Amen.

Na nové léto o třech králích

Potom třinástého dne třie králi, Kaspar, Melchior, Baltazar, přijevše, tomu svatému dietěti se modlili, jakožto píše svatý Matúš evanjelista a řka: „Když se jest pán Ježíš narodil v Betlémě za časóv krále Eroda, tehdy třie králi, Kaspar, Melchior, Baltazar, s východa slunce do Jeruzalema přijeli, otázali se a řkúce: Kde jest, jenž se jest narodil, král židovský? Viděli sme hvězdu jeho na východ slunce, a protož jdeme modlit se jemu. To od nich uslyšav král Erodes, zamútil se a s ním všickni lidé v Jeruzalemě.“

Přišli, ano se tu Ježíš nenarodil? K tomu odpoviedá svatý Remigius a řka, že ti třie králi narozenie Jezukristovo sú věděli, ale v kterém se jest městě narodil, toho sú nevěděli. A protož sú do Jeruzalema jako do najvětčieho židovského města přišli, za to majíce, že by se to přeslavné dietě nemělo jinde naroditi než v tom městě, ješto jest byla hlava všeho královstva. A také proto, že by se tu spieše toho svatého dietete doptali než jinde, neb tu všech mudrcóv židovských zbor bydléše, a také proto, aby omluvy neměli, chtěl tomu buoh, aby od cizích pohanských lidí o narození tohoto svatého dietete uslyšiece, toho zjevnú hanbu měli,