jisté bezpečenstvie. Přestaniž již všeliká nemoc, neb se jest nám dnes nebeský uzdravitel ukázal. Ode všech hřiešných zdal se věčná smrt, neb se nám král věčného života narodil. Přestaň již všech zlostných srdcí hořkost, neb dnes stredúcí sladkostí vešken svět oslazen jest. Přestaňte již bojové, přestaňte již svárliví hněvové, dnes pravý mír a pokoj z nebes všemu světu stúpil, jakožto sú řekli anjelé, a na zemi pokoj lidu.“

V tu dobu Matka božie se radováše, neb to dobře věděla, co se tú nebeskú mocí dějieše, o němž rozličně čtla bieše, kterak jest byla od rodu krále Davida pošla, a to jí svědomo bieše, že byl Izaiáš prorok řekl: „Vyjde prut z kořene Jesse a květ z toho kořene vyjde, na němžto odpočívati bude Duch svatý.“ Vědieše to do sebe, že dievkú jsúci počala, porodila syna a čistú dievkú zuostala. To bieše také čtla dievka svatá, co Izaiáš prorokoval a řka: „Toť dievka počne a porodí syna, jemužto jméno Emanuel.“ To také proroctvie věděla dievka svatá, tu ješto se píše: „Poznal vuol pána svého a oslík jesle hospodáře svého.“ To také vědieše Matka božie, že jí bieše anjel řekl: „Duch svatý vstúpí v tě a moc najvyššieho zasloní tobě.“ Protož se tiem veseléše, neb to jistě vědieše, že jest toho porodila, jemužto jest jedna věčná s bohem Otcem moc i chvála. Protož svatý Bernart o ní píše: „Ó, předuostojná, přečistá, ó, nebeská všeho světa světlosti Maria, kterakého s nám syna porodila, jehožto jest bezpřiemně veliká svatost, neobklíčené veleslavenstvie, jenžto počátka nikda neměl a vše od počátka učinil, pravý buoh a pravý člověk, král nade všemi králi, jenžto tě svú milú matkú zvolil. Kterak jeho v jeslech kladeš, kterak s to směla učiniti? Však to jest ten, ješto jest nade vším světem nebe rozprostřel a stkvúcími hvězdami okrásil, slunce i měsiec stvořil!“ A nadtoť pravím: „Coť bych já nade všemi anjely o jeho velictví mluvil proti jeho převšemohúcí chvále, však s ty jeho, milá matko