přijav, tvú svatú milost radostně chválí. Protož se raduj, ó, nade vše tváři povýšená, jenžto si sama na hospodinu obdržala, jehožto Abraham jenž v duchu uzřel, obradoval se. Mojžieš s velikým strachem na huoře Sinai v obklíčení oblaka s bohem mluvil, ale ty s nám Jezu Krista porodila, jenžto jest s hřiešnými lidmi i mluvil i ochotně bydlil. K té hoře Sinai ktož by byl tehdy přistúpil, byl by života zbaven. Ale ty s tu horu svatú příkladně porodila, k nížto ktož skrze vieru nepřistúpí, věčného života odsúzen bude. A což sú světí otci velikých božích divóv viďali, nebo jim anjelský pokrm na zemi dáván, tvrdá skála tekúcí vodu dávala, potok Jordán zpět zhuoru se obrátil, moře se rozstúpilo, suchú cestu jim ukázalo, nepřátelské zdi od trubného zvuku sú leťaly, slunce proti svému přirození pro prodlenie dne postálo. Jakž ti divové všickni byli sú velici, však proti tomu nebeskému divu jsú mali. Kto je to kdy viďal neb slýchal, že jednorozený přenajvyššieho boha, v jehožto tvář třasú se anjelé hlediece, své božstvie tělesenstvím zastieniv, světu se ukázal? Drž se té viery, člověče, a dávných tajemství boha všemohúcieho nežádaj ani pokúšej, ale jeho svatú vuoli znamenaj, všemť se jest Kristus narodil, ale jediné právě věrným spasenie dává, jakž ráčil, tak učinil. Pakliť se to tvého smysla křehkosti sprostné vidí, že to nebeské dietě tak sprostnými plenkami obinuto leží, vzveď mysl pod nebesa, anoť tomu dietěti na čest anjelské piesně zvučie. Pakliť se sprostnost jeho chudých jeslí tvé mysli nelíbí, vzveď oči pod nebesa, uzříš hvězdu přestkvúcí novu učiněnú, anať svietí svými paprslky na božie narozenie.“

Těm se divóm zlý duch divieše, jakožto píše svatý Augustin a řka: „Když uzřel náš nepřietel diábel Syna božieho z Marie narozenie tak znamenitými divy, zdá mi se, že jest mohl takto sobě mysliti: Kto jest tento, ješto jest přišel na tento svět bez mého věděnie?