že ten obyčej dievka božie v starších letech mějieše, ráno počnúc, od třetie hodiny až do šesté hodiny, což bylo třeba, v chrámě božiem dělala, pakli kdy z chrámu vyšla a kto ji potkali, dobré jitro aneb dobrý den nebo dobrý večer jí řekl, jinak nepoděkovala, než pochválen buď buoh řekla. O ní také praví svatý Ambrož v knihách jedněch píše, že jedla a pila netoliko pro chut a pro rozkoš, ale pro svého těla posilněnie, a to činiec viece vždy na boha než na pokrm mysléše. Skrovně také spala, bedlivým srdcem ze sna k bohu vzdychajíc, vždy boha chválila. Svatý Jeroným také nalezl v jedněch židovských knihách takto psáno, že Maria byla postavy prostřednie, tváři násmědé, černého obočie, vzezřenie nábožného, obličeje náokrúhlého, v rukú prstuov obdlúžných, vlasuov na hlavě nákadeřavých, promluvenie múdrého, chodu tichého, ve všech mraviech obyčeje šlechetného. A tak byla svatého vzezřenie, že kterýž koli člověk v tvář jí vzezřel, ten ihned v svém srdci počil zlého pomyšlenie zbavenie. To také zvláštnie utěšenie v chrámě mieváše, že jí anjel pokrm nebeský přinosieše, a tak s její svatú milostí ochotně rozmlúvaje, jejie srdce velmi k bohu zažieháše, dávaje jí rozuměti, že božím přikázaním má jí ode všeho zlého ostřéhati.
Zatiem, když tak v chrámě bohu slúžéci, ke čtrnásti letóm přišla, podlé obyčeje dávného ustavenie kněz, jenž těch časuov chrámový biskup bieše, počal zjevně v chrámě volati, aby, kteráž by panna v chrámě bydlivši, čtrnáste let došla, domóv se vrátila a v stav manželský vstúpila. Toho jiné panny uposlechly, domóv se vrátily, ale dievka svatá Maria se omluvila a řkúc: „Na to sem tuto dána, abych bohu slúžila, a také manželstvie mně třeba nenie, neb sem silně bohu čistotu slíbila.“ To chrámový biskup uslyšav, na srdci se zamútil a tak sám k sobě řekl: „Neviem, co jest učiniti. S jedné strany Písmo tomu chce, aby, ktož co bohu slíbí, splnil, a z druhé strany proti ustavení dávných starost jie v chrámě nechati nesmiem.“ Ale tak sobě umyslil, všech mudrcóv na první hody z vokolních vlastí pozval, chtě se s nimi raditi, co by z toho bylo učiniti.
A když se k hodóm všickni sešli, v té radě na tom zuostali, aby se na modlitby všickni oddali, za to prosiec, aby jim ráčil zjeviti, co by z toho měli učiniti. A když tak na modlitbách stáchu, přišel hlas a řka: „Vizte, co jest Izaiáš
