činem služebnice božie v čistotě bude.“ Toť jest ta hvězda stkvúcie, o níž prorok Balaam řekl: „Vzejde světlá hvězda z Jákobova národu.“ Ta se hvězda tehdy zjevila, když se narodila slavná panna Maria, znamenává se mořská hvězda.

To jí jméno dobře vzděno. Nebo jakož mořská hvězda plavajícím přes moře v noci cestu ukazuje, takež milá panna Maria vše hřiešné, přes nebezpečné moře tohoto světa jdúcie, k břehu nebeského královstvie přivodí. O tom praví Falbertus biskup: „Na tu hvězdu slušie všem hleděti, ktož nechtie blúditi. Neb ktož na ni hledí, ani kterým tohoto světa prospěšenstvím s pravé cesty zblúdí, ale bezpečně přijde k břehu věčného odpočívanie.“ Tu také praví svatý Bernart: „Ve všech potřebách, v núzi, v rozličném nebezpečenství i ve všech příhodách Marie pros, Mariji vzývati pomni, neb ktož se jí poručí a ji spomocnicí sobě má, ten nezablúdí ani se rozpáčí, ani se kdy čeho báti bude.“ Protož, milá hvězdo mořská, Maria, matko nebeská, na věky mezi ženami požehnaná, pro tvé svaté narozenie tobě vešken svět chválu vzdává. Ten den tvého narozenie dřieve lidmi nevěděný byl vždy v nebesiech slaven.

Potom jednomu svatému otci zjeveno, aby den tvého narozenie svaté cérkve přikázaním byl duostojně pamatován, v němžto předuostojného dne pamatování, ó, přemilostivá Matko božie, nás, hřiešných, nezapomínaj. Ať učijí všickni tvú svatú pomoc, kteříž kolivěk pamatují duostojně tvé svaté narozenie, abychom skrze tvú prosbu přišli k nebeské radosti, k nepřestalé chvále, k věčnému životu, tu kdež s svým milým synem přebýváš, jenžto tě nade vše stvořenie královnú učinil na věky věkuom. Amen.

Co jest po svém narození panna Maria činila až do svého oddánie, o tom svatý Jeroným nalezl psáno: „To svaté dietě když tři léta vstáři bieše, do chrámu jé božieho Joachym a Anna, rodičové její, s obětí přivedli, a jenž bieše k oltáři po patnásti stupních vjíti, divným činem to malé děťátko Maria tak božím zjednáním po těch stupních k oltáři vjide, jakožto by byla v starých letech.“ Tu obět ofěrovavše, dcerku svú Mariji s jinými pannami v chrámě ostavivše, domóv se vrátili.

Tu dievka svatá, boha chváléc, nábožně bydléše, často anjely vídajíc a mnohá od boha utěšenie mievajíc. Jakožto praví svatý Jeroným, píše list k Romaciovi a k Eliodorovi,