Davida proroka dva tisíce a sedmdesáte let.“ Od krále Davida a múdrého Šalomúna času, jakožto potom nalezl svatý Jeroným, do Matky božie zvěstovánie let tisíc a bez tří osmdesát. Těch všech let počet od počátka světa až do svaté královny zvěstovánie pět tisíc a čtyři sta bez čtyřidceti let. Od zvěstovánie až do božieho umučenie čtyři a třidceti let a dva měsiece, jakožto píše svatý Augustin v jednom kázaní O božiem umučení.

V tom ve všem času lidskému národu nebieše od boha žádného smilovánie, protož, jakož se v rozličných knihách píše, že světí proroci Ducha svatého zjevenie zachápajíce a jako v otrapě vzdvižené mysli k bohu žádost majíce, túžebnými hlasy voláchu. David prorok tak voláše: „Ó, milý hospodine, kterak je to, že tvé slovo na věky v nebesiech přebývá!“ Jakožto by řekl David prorok: Tam vždy v svém veleslavenství na věky bydlíš a dolóv na nás, hřiešné, nikda nezezříš. Protož, milý hospodine, skloň svá nebesa a sstup k nám doluov. Druhý prorok voláše a řka: „Ó, kde jest slovo božie, přiď k nám dolóv!“ Třetí prorok voláše a řka: „Hospodine, by prolomě nebesa i sstúpil k nám!“ A když tak proroci žalostivě k bohu voláchu, pro prodlenie času sobě stýštíce, tehdy jeden z prorokuov z bližšieho zjevenie Ducha svatého jako by k každému proroku promluvil a řka: „Nestajskajte sobě, pomešká liť málo, všakť vždy k nám přijde.“ Potom svatý Izaiáš prorok to již skrze Ducha svatého zjevenie jako svýma očima vida, v proroctví promluvil a řka: „Dietě se nám narodilo a syn dán jest nám.“ To u veliké jistotě slibu božieho mluvieše, jakožto po dlúhých časech se naplnilo.

V tom tak velikém času všech hřiešných od boha rozlúčení bieše pomluva vnitřním rozumem mezi všeho světa lidským národem, mezi hospodinem. S jedné strany lidského národa rozum mluvieše k bohu a řka: „Milosrdný hospodine, známe se v našich hřiešiech, ale k tobě naše dosti učiněnie jest malé, nebude li tvého svatého smilovánie v tvém svatém veleslavenství. Divně se trojí tvého svatého božstvie přirozenie, v tobě jest moc, múdrost a milost. Že jsi velikost své moci ukázal, když si svět divně z ničehož stvořil. Múdrost svú také s světu ukázal u bezčíslném zřiezení světa, v rozličných tvářích přirození a ve všech věcech v divném zpuosobení, ale ještě s třetie částky neukázal, svého svatého božstvie milosti. Jižto by milost přechvalně ukázal, by se již nad námi smilovati