zjevenie Ducha svatého jako by k každému proroku promluvil a řka: „Nestajskajte sobě, pomešká liť málo, všakť vždy k nám přijde.“ Potom svatý Izaiáš prorok to již skrze Ducha svatého zjevenie jako svýma očima vida, v proroctví promluvil a řka: „Dietě se nám narodilo a syn dán jest nám.“ To u veliké jistotě slibu božieho mluvieše, jakožto po dlúhých časech se naplnilo.

V tom tak velikém času všech hřiešných od boha rozlúčení bieše pomluva vnitřním rozumem mezi všeho světa lidským národem, mezi hospodinem. S jedné strany lidského národa rozum mluvieše k bohu a řka: „Milosrdný hospodine, známe se v našich hřiešiech, ale k tobě naše dosti učiněnie jest malé, nebude li tvého svatého smilovánie v tvém svatém veleslavenství. Divně se trojí tvého svatého božstvie přirozenie, v tobě jest moc, múdrost a milost. Že jsi velikost své moci ukázal, když si svět divně z ničehož stvořil. Múdrost svú také s světu ukázal u bezčíslném zřiezení světa, v rozličných tvářích přirození a ve všech věcech v divném zpuosobení, ale ještě s třetie částky neukázal, svého svatého božstvie milosti. Jižto by milost přechvalně ukázal, by se již nad námi smilovati ráčil, vezma na se tělesenstvie, neb tak o tobě David prorok píše, že tvá smilovánie sú nade všecky skutky tvé.“ K tomu božstvie odpovědě: „Najmenšie věc jest nepodobná, bohu učiniti nepřirozená, kterak to tehdy muož slušně býti, by buoh tělesenstvie rozličným nedostatkóm poddané přijal?“ K tomu vece lidský rozum: „Tvé božstvie nikda shřešiti nemuože, protož, když ráčíš, na se tělesenstvie přijma, nás vykúpiti muožeš a v tom velikú svú milost světu ukážeš. Ó, milý hospodine, nepřirovnávaj nás k spadlým od tebe anjeluom, neb sú ti nižádným pokušením nepokúšeni, než své vuole vlastní zlostí shřešili. Ale my, hřiešní, svú přirozenú křehkostí diáblem přelštěni, proti tvé svaté milosti sme provinnili. Protož, milý hospodine, ukaž moc svého božstvie pod záclonú našeho člověčenstvie a svú múdrost schovaj u milostivém dětinství. A ukaž nám své milosrdenstvie.“ V tom rozumě tak praví svatý Augustin, jenž by se kráše a spravedlivějie božie milost světu nemohla ukázati, než tělesenstvie přijmúci, neb nevěčný člověk věčného boha rozhněval, za to dosti učiniti nemohl, ale věčný buoh tělesenstvie přijav, za nevěčného člověka dosti učinil a na tom všemu světu chvalně svú milost