ráčil, vezma na se tělesenstvie, neb tak o tobě David prorok píše, že tvá smilovánie sú nade všecky skutky tvé.“ K tomu božstvie odpovědě: „Najmenšie věc jest nepodobná, bohu učiniti nepřirozená, kterak to tehdy muož slušně býti, by buoh tělesenstvie rozličným nedostatkóm poddané přijal?“ K tomu vece lidský rozum: „Tvé božstvie nikda shřešiti nemuože, protož, když ráčíš, na se tělesenstvie přijma, nás vykúpiti muožeš a v tom velikú svú milost světu ukážeš. Ó, milý hospodine, nepřirovnávaj nás k spadlým od tebe anjeluom, neb sú ti nižádným pokušením nepokúšeni, než své vuole vlastní zlostí shřešili. Ale my, hřiešní, svú přirozenú křehkostí diáblem přelštěni, proti tvé svaté milosti sme provinnili. Protož, milý hospodine, ukaž moc svého božstvie pod záclonú našeho člověčenstvie a svú múdrost schovaj u milostivém dětinství. A ukaž nám své milosrdenstvie.“ V tom rozumě tak praví svatý Augustin, jenž by se kráše a spravedlivějie božie milost světu nemohla ukázati, než tělesenstvie přijmúci, neb nevěčný člověk věčného boha rozhněval, za to dosti učiniti nemohl, ale věčný buoh tělesenstvie přijav, za nevěčného člověka dosti učinil a na tom všemu světu chvalně svú milost ukázal. V tom také rozumu mluví svatý Bernart u vykládaní Čtenie svatého zvěstovánie, že když buoh Otec své milosti k nám navrácenie ráčil jednati, v tom jednání bieše před bohem pohádka mezi Spravedlností a mezi Milosrdenstvím. Spravedlnost takto mluvieše: „Spravedlivý s, hospodine, a vždy tvój súd pravý. Ty s, hospodine, prvním lidem řekl, v kterúž hodinu zapověděné ovoce jiesti budete, smrtí zemřete. A proto, aby bylo spravedlivé tvé prorčenie, lidský národ na věčnú smrt jest odsúzen.“

Na tom stálo viec než pět tisíc let. V tom tak strastném času v božiem hrozném hněvu kteří zázraci se dějiechu, která přepuštěnie od boha na lidi spadáchu, o tom svědčí svaté Písmo, jenž buoh promluvil a řka: „Želeji toho, že sem kdy člověka stvořil.“ V tom hněvu jednoho dne čtrmezcietma tisícóv a jiný čas deset tisícóv lidu sešlo v brzké náhlosti, oheň s nebe přijda, mnohé spáléše. Tehdy také diáblé volnú mocí v lidi vstupováchu, potom hlad, mor i rozličná přepuštěnie na lidi přicháziechu. Potom přišedši potopa, vešken svět potopila.

Po těch časech Milosrdenstvie před buoh přistúpivši i poče pokorně mluviti a řkúci: „Viziž to, milý hospodine, že se již prvé své Spravedlivosti rady dlúho držíš, pro nižto se