počavši, přirozené časy zchodivši, porodila dceru, jížto jméno vzděla Maria.

O narození Matky božie

Toť jest ten den přeradostný, všemu světu utěšený, jemužto se radují všickni kuorové anjelští, v němžto se veselé všecky sieni nebeské. Protož se již utěš všeho světa národe lidský, již děkujte hospodinu všecky tváři lidské, bohem stvořené, vstaňte již s jistú nadějí všickni hřiešníci, slyšiec tak přeslavnú novinu o narození tak přesvaté děvice, jižto sobě zvolila svatá Trojice. Toť jest ten den přežádný, před věky v svaté Trojici tajně skrytý a z nebeského poklada vyňatý všemu světu na útěchu i na spasenie. Ó, kterak před jejím narozením časem vešken svět smutně vzdycháše, v starostné naději mrúc, naděje k bohu nemajíc, všickni před peklo a v peklo jdúc, k bohu zhuoru nemohúc, než vždy v temnostech seděli a rozličné strasti trpěli! A již se ta narodila, ješto do nebes řebřík přistavila. Ten řebřík Jakub patriarcha u vidění viděl, jenž na zemi stoje, do nebes dosaháše. Takež této dievky pokora od země až do nebes dosáhla, k nám na zemi boha přitáhla. Znamenaj řebřík tak předrahý, hřiešný člověče, ješto s byl prvé někdy rozpáčen, již k bohu jistú naději mieti muožeš. Vejdeš bezpečně po tomto řebříku, tu kdežto věčně boha viděti budeš. Přistupiž, hřiešný, k té kolébce, opatříš mladú panenku ležiece, dětinské má obezřenie, ale všech nebeských pokladóv má v sobě schráněnie.

Toť jest ta božie zvolenice Otcem bohem předpověděná, jakožto jest psáno v prvních knihách Mojžiešových. Tuť jest tak řečeno pekelnému hadu: „Nepřiezen učiním mezi tebú a mezi ženú, tať ztroskotá hlavu tvú.“ Tu praví mistr Falbertus biskup: „Co jest hlavu hadovu, totiž diáblovu ztroskotati? Jediné jeho veliké moci vítězsky se obrániti a jeho pokušení odolati.“ Protož, tieže li kto, byla li kdy která z ženského národa, ješto by byla to tak veliké svítězenie učinila, nikda nenalezena ve všem Starém zákoně až do těchto časóv, v nichžto Maria, Matka božie, na svět se narodila, ješto s nebes na zemi boha svú pokorú přitáhla, pod svú podnož diábla potlačivši, mocně jeho hlavu ztroskotala, a tak všem hřiešným obráncí dána. Toť jest ta královna narozená, o níž anjelé v nebesiech zpievají, patriarchy viděnie rozličná mievali, světí proroci prorokovali, o níž také evanjelistové v Novém zákoně ve Čtení psali, apoštolé kázali. Toť jest ten keř