[181r]číslo strany rukopisukteří, majíce zboží, dadie velikú núzi trpěti podacím aneb jich dětem, ač jsú pěkně živi.

A že to poddacie jest duchovní moc, protož nesluší ho prodávati, duchovní slove i proto, že jest k duchovenství jakožto k řádu na spasení duší, i proto, že v sobě nenie tělestná věc. Ale hrubí lidé, jenž mnějí, by kostel, oltář neb kapla bylo podací, protož kupují a prodávají poddací jako vuol neb krávu nehodně pro užitek tělestný neb pro chválu aneb proto, aby svým přátelóm neb sluhám podávali. Věziž, když dieš: „Mám kostela, podací, že máš moc, aby kostel dobrému knězi dal a jej zpravoval, aby k boží chvále i s knězem i s lidem dobře stál. Tu moc mievají i děti i jiní přátelé po dědicství a někdy z poručenství aneb z oddání, tak že ji dá jinému.

A hřeší rozličně v té moci světští i duchovní. Světští, nedávajíce jí sprostně pro Boha, a duchovní, nepřijímajíce sprostně pro Boha. A že bývají ustaveny almužny, aby byly chudým dány[329]opraveno z původního „dánym“, podací [181v]číslo strany rukopisutěžce hřeší, nedávajíce. Neb někto ustaví, aby bylo sukno kupováno chudým neb určené krmě neb jiné almužny. Ani pak sobě zachovají neb svým přátelóm a pacholkóm dávají aneb pro přízen jiným, a jako by své dávali, chtí chlúbu míti a nuznějších nebožátek za nic netbají. A v tom hřiechu sú klášterníci, faráři a měšťané obecně. Klášterníci, sebravše veliké almužny, aby vydávali chudým penieze, sukno, ztravu, i nedávají. Faráři, aby chudé krmili v suché dni neb jindy, i nekrmí. Měšťané též. A tak táhnú spolu vuoz diáblóv jako tří koni, jichž pomrskává lakomstvím, tiehna je do své stodoly. A o těch takto stojí psáno v ustavení duchovním[330]na okraji nečitelný přípisek: „ Kněží neb světští, kteříž statky otce a matky své neb jiných lidí, kteréž sú chudým odkázali, zadržeti chtí aneb odjíti, jakožto mordéři chudých a jakožto zloději a svatokrádci kleti buďte, od kosteluov odlúčeni, dokavad nenavrátí.“ Aha, poznajte se, lúpežníci chudých lidí, mordéři, zloději a svatokrádci!