[139v]číslo strany rukopisua posvěcení oltářuov neb kostelóv skrze zlořečenú žádost lakomství penězi dobyl jest. Cti zle dobyté neměj. A i kupec, i prodavač, i úmluvce neb přímluvce znamením pohanění potupeni buďte. A ani za ztravu, ani z kterého obyčeje napřed ani potom buď co požádáno, aniž on dáti směj, neb svatokupecství jest.“ Aj, tak slovo od slova ten papež mluví. A to jest svaté u právích duchovních ustanovení, neb jest založeno na tom slovu Kristovu: „Darmo ste vzali, darmo dajte!“ Ale po hřiechu již to svaté ustanovení umřelo jest mezi biskupy, neb sú již ustanovili sobě zákon, aby od[144] předložka „od“ dopsána na okraji oltáře najméně vzali dvě kopě a od kostela, jakž mimo dvě kopě učiní. A to již pevněji drží než Kristovo přikázaní. On přikázal, řka: „Darmo dávajte“, a oni za penieze dávají umluvujíce. A nezaplatí li jim po jich vuoli, světiti nechtí. Pakli světí, a oni nezaplatí, tehda nad nimi mstí póhony [140r]číslo strany rukopisui kletbami. I ktož je před Bohem vymluví od svatokupecství, poněvadž zjevně prodávají žehnání a svěcení ne toliko za přiezeň, jakož die sv. Řehoř, ale za penieze, a tak prodávají duchovní věc za póžitek tělesný. Ale tu mají klobúček Šimonuov, jímž se přikrývají, řkúc obecně, že práci tělesnú prodávají, ale ne žehnání ani svěcení, a tak že berú penieze za ztravu, ale ne za svěcení. Ale ta omluva jest podobná k té, když krčmářka lakomá, dadúc jiesti, i káže sobě jedné pivo zaplatiti, v kterémžto zaplacení i ztravu i pití přesáhne. A také podobná jest ta omluva k této příhodě, že jakož jeden píše, že jeden lakomý pán přijel na roční trh[145]nad řádkem vepsán nečitelný přípisek. Tehdy řekl mu jeden služebník, že v tom městě hospodářové u stola dávají darmo husi velmi tučné. Ale hovězie maso a telecí a jiné krmě dávají dráže. Tehdy pán ten přikázal služebníkóm svým,