po[138v]číslo strany rukopisutom biskup bude nalezen tohoto božieho přikázaní přestupce, mezi najvětšími kacieři a mezi Antikristy za ne najmenšieho buď jmien. A jakož nicenské svolání o svatokupciech ustavilo, i biskup, jenž dává, i kteří berú od něho laici, buď za službu, neb za dar, k věčnému pálení ohňóv buďte odsúzeni.“ Takť praví veliký sv. Řehoř papež. A když právě biskupové vzezří v své svědomí a v toto svaté ustanovení, shledají, každý chopě se za svú hlavu, jsú li mezi kacíři a mezi Antikristy položeni. Také kněží, kteříž by od svatokupecství se zachovati chtěli, nemnozí by k biskupství chvátali, poněvadž bídným zbožím jest tak zapleteno, že pro ně i zle vcházejí, i zle v stavu přebývají. Protož mnozí v duši malomocnějí a jako jedem se otravují. A tomu na vědomí, když jest ciesař Konstantin najprvé zbohatil římského biskupa, dav sboží, tehda slyšán jest[141]omylem je „jest“ (na tomto a na následujícím foliu) zapsáno dvakrát[139r]číslo strany rukopisuhlas s nebe tento: „Dnes jed vlit jest v zbor křesťanský.“ Ó, co jich již zemřelo na duši pro ten jed, co zmalomocnělo svatokupecstvím, co i na těle zmordováno!

Třetí biskup bývá svatokupcem, nezřiezeně bera peníze neb dary tělesné. A to se děje velmi mnohými obyčeji vedlé chytrosti Lucipera, jenž dávno se učil v tom umění. Neb není v tom pochybení, by biskup nebyl svatokupcem, když od svěcení kosteluov, oltářuov, žákóv a jiných věcí béře neřádně penieze, a zvláště, když umlúvá se o to neb cení, aneb aby dali, nutí. A že to jest svatokupecství, kostela, kaply neb oltáře z peněz svěcení, die sv. Řehoř[142]na okraji nečitelný přípisek: „Kostel, kterýž s úmluvú svěcen bude, raději vysvěcen než posvěcen řečen má býti.“ A papež Innocencius die[143]na okraji nečitelný přípisek: „Když kto prebendy, neb převorstvie, neb děkanství, neb jiného dóstojenstvie duchovnieho, neb kteréž koli posvátné věci, jakožto křižma neb oleje svatého,