biskup, faráře směl by u těch kostelóv ustaviti, má věděti, že jeho ustavenie jest marné a k jeho hanbě. Ti, jenž sú ustavili, mají jiné vydati k svěcení faráře, kteréž hodné vyvolí.“ Aj, z toho ustavení svatého jest dóvod, že kdyby římský biskup ustavil nehodného k biskupství neb k jinému dóstojenství v království, že má král moc, aby toho nepřijal a jiného hodného ustavil. Neb proto jest král od Boha ustaven, aby dobré v úřad stavěl a nehodné aby odháněl. Jakož sv. Řehoř a sv. Augustin praví a jako sv. Petr a sv. Pavel napřed přivedeni sú na svědecství. A to slibuje král na svém korunování, když takto die v Kristově jméně: „Slibuji, abych přikazoval a skutkem abych mocně naplnil, aby cierkev, to věz zbor boží a vešken lid křesťanský pravý pokoj mým přikázaním neb súdem každý čas zachoval.“ Aj, die v slibu, aby vešken lid pravý pokoj měl. A že nižádný nemá pravého pokoje, když nemá pokoje s Bohem. A kněží svatokupci nemají pokoje s Bohem, neb svatokupecstvím proti Bohu bojují. Protož král má kněží k tomu puditi, aby měli s Bohem pravý pokoj. Neb jakž by netbal boje kněžského, jímž bojují proti Bohu, tak by již byl nevěren Pánu Bohu. Jakož i sluha králóv vinen by byl a nevěren, kdyby netbal, že by kněží krále bez viny haněli a proti němu bojovali. A také, poněvadž král vzdvihne se proti biskupu, když proti králi mému bojuje a jemu křivdu činí, proč se nezdvihne proti biskupóm, když svatokupecstvím neb jiným hříchem zjevným křivdu Bohu činí? A věda král, že má více cti boží hájiti než své. A to sú vedli králi pohanští, jenž sú všecky lidi k tomu vždy pudili, aby proti jich bohóm nebyli, ale jim slúžili. Protož die sv. Augustin: „Znamenaj láska váše, co diem. Že to sluší na krále křesťanské, aby za svých časóv pokojnú chránili matku svú cierkev svatú, z níž sú urozeni.“ A málo potom die: „Nabochodonozor král přikázal, řka: Ktož kolivěk die rúhanie proti Bohu Sydrach, Misach a Abdenago, zahyň a duom jeho buď rozbořen.“ Aj, teď máš, kterak pohanský král přikázal jest