a skrývá ji před mudrci světa, protož chválil jest Kristus otce a potvrdil jest této pravdy, že takým jest věřiti, řka: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že si skryl tyto věci od múdrých a opatrných a zjevils je maličkým“, to jest pokorným a v světu zavrženým. I zdaliť neměli sú lidé více věřiti dvanácti apoštolóm chudým, sprostným a v světě zavrženým viece než všem biskupóm, mistróm, kněžím i zákonníkóm pohanským i židovským, jenž sú tú cestú šli, kterú šel Kristus? Protož lidé mají míti tuto opatrnost, že ktož se lépe sjedná s zákonem Kristovým a s životem jeho, tomu mají více příchylni býti, než by jiných bylo tisíc, kteříž by se nesjednávali s zákonem a s životem jeho. V příkladě: když hrají v kúle, tehdy zmietku mecí napřed a potom kúlemi kotí, a ktož blíže přikotí, ten jest získal. A když se přihodí, že nemohú rozeznati, čí kúle jest blíže k zmietce, tehdy vezmú mieru i měří od zmietky k kúlém a miera ukáže, která jest bližší kúle. Tak něco jest podobno o Kristovi neb o jeho pravdě. Kristus, ten před námi jest v příkladě položen a my máme se k němu váleti obyčejem dobrým a tudy získati královstvie nebeské. Pak chce li kto rozeznati mezi těmi, kteříž se vadie o blízkost Kristovu a o pravdu, kto k ní bližší jest, jedné vezmi míru od zmietky Krista, měřiž jeho přikázaním, jeho pokorú, tichostí, nesmilností, chudobú a jeho slovem, a kohož spatříš, že ty miery jako stébla k jednomu lépe příleží než k druhému, tehdy drž s tiem, že ten jest bližší a že ten proti onomu získal. A byť jich tisíc tisícóv s oniem drželo, jemuž nepříleží přikázanie božie, ani pokora, ani tichost, ani nesmilnost, ani láska, všichniť zlú při drží. A že tak blízkost ku pánu Kristovi máme měřiti, onť die: „Ktož kolivěk činí vóli otce mého nebeského, ten bratr mój, matka má i sestra má jest.“ A opět die: „Vy přátelé moji jste, když ty věci učiníte, které přikazuji vám.“ Aj, kterak blízkost k sobě měří zachováním přikázanie svého. A že lidé mají znáti tu blízkost, die: „V tom poznají všichni, že jste