tomu k směnění. Jakož smilství prvé jest hřiech smrtedlný v duši a potom v skutku. Ale jest tuto jedna těžkost v tom, co slove věc duchovní, poněvadž každý, jenž smrtedlně hřeší, jest svatokupec, neb prodává duši svú diáblu a dóstojenství člověcké, jenž jest duchovní věc. Protož tu věz, že zvláště slove svatokupecství nezřízené směnění mezi lidmi vedlé duchovnieho úřadu domu božieho. A sprostní mnějí, že by nikdy nebylo svatokupecství, jedné když by se tržil kněz o tělo boží, řka: „Co chceš dáti? A dámť tělo boží.“ Neb „Zač dáš ten oltář, kostel neb jiný obrok?“ Ale světí, jenž Písmo umějí, ti váží zlú vuoli, jíž člověk za duchovní věc žádá odplaty tělesné neb přízně a chvály. Protož die sv. Řehoř: „Jsú mnozí, jenž peněžitých daróv od svěcení neberú, avšak svěcení pro lidskú přiezen dávají. A z toho dávaní chvály toliko lidské odplaty hledají. Toho daru, jejž sú darmo vzali, darmo nedávají, poněvadž z daného úřadu svatého penieze přízni žádají. Protož když spravedlivého muže prorok vypisuje, dobře dí: „Blažený, kterýž odrazí ruce své od každého daru“. Znamenitě dí: „od každého daru“, neb některý jest dar od služby, některý od ruky, některý od jazyka. Dar od služby jest podání nehodné. Dar od ruky, to jest, což za peníze se kúpiti muož, jsú peniezi. Dar od jazyka jest přízen neb zaslíbení nezřiezené. Protož ktož světí, tehdy od každého daru ruku odrazí, když v božských věcech ne toliko peněz, ale také i přízni lidské nežádá. To sv. Řehoř. A míní, že když kolivěk kto duchovní dar sám skrze jiného nezřiezeně, a to buď zjevně, neb skrytě za službu neb za dar tělesný neb pro přízen lidskú dává, tehdy svatokupčí proti tomu Písmu a přikázaní Kristovu: „Darmo ste vzali, darmo dajte.“ Apoštolové sú darmo, bez daruov, bez služby nehodné i bez přízni tělesné vzali. Protož také oni darmo, to jest bez těch daruov, dávali sú. Ale že nyní darmo