tomto světě i na onom, protož o tom hříchu budu psáti. Neb svatokupecstvie jest malomocenství duchovní, kteréžto nebrzo z duše muož vyhnáno býti, jediné divem zvláštním božím. A že to malomocenství leze s jednoho na druhého tak, že jeden svatokupec mnoho jiných zprzní. Protož věrní křesťané mají se pilně vystříhati. A že neostřeže se člověk brzo zlosti, kteréž nezná, protož musí svatokupecství býti oznámeno.

Svatokupecství, jakož slovo to vzní, jest svaté věci kupování. A že kupec slove i ten, jenž kupuje, i ten, jenž prodává. Protož také svatokupec slove ten, jenž svatú vícku prodává, i ten, jenž kupuje. A tak svatokupecství slove svaté věci kupování i prodávaní. A že muož býti dobré kúpení i prodávaní svaté věci, neb muož člověk sobě kúpiti království nebeské. Protož ne každé kúpení neb prodávaní jest svatokupecství. Protož řečeno jest napřed, že svatokupecství jest zlé přivoleník směnění duchovní věci za neduchovní. A že muož člověk kúpiti dobře království nebeské, jenž jest blahoslavenstvie, dí Pán Buoh skrze Isaiáše proroka: „Poďte a kupujte bez střiebra.“ A Spasitel dí, že: „Podobno jest království nebeské člověku kupci, jenž hledá dobrých perel, a když nalezne jednu drahú perlu, jda, prodá všecky věci, kteréž má, i kúpí ji“. A tak sluší člověku kúpiti svatú věc. Nébrž nebude míti radosti nebeské, nekúpí li jie. Též také muož kazatel neb mistr pilně proměniti učení za potřebu tělesnú. Neb dí sv. Pavel: „Poněvadž my vám dáváme duchovní věci, neveliká věc jest, že bychom váše tělesné věci brali.“ Protož aby věděl, že svatokupecství má pochop neb hniezdo ve zlé vuoli. Řečeno jest, že svatokupecství jest zlé přivolení k směnění. A z toho také máš, že ne toliko, kdy již trh se stane neb mlčedlivá směna duchovní věci za neduchovní, jest svatokupecstvie, ale když má člověk nezřízenú vuoli k