byv křesťanem, i odstúpil od některého Písma svatého, slove kacieř. Tu diem, že každý pohan i každý Žid, jenž drží blud neústupně proti Písmu svatému, jest kacieř. Ale umře li v kacieřství neb nic, Bohu porúčiem. A tak když řečeno jest, že by jedné ten byl kacieř, kterýž by prvé byl křesťanem, není to pravda. Dále dím, že každý od Boha vyobcovaný a tak od Boha kletý, stojí v tom vyobcování a kletí neústupně, jest kacieř, neb jest od Boha i od jeho cierkve svaté odřezaný, ač snad před lidmi stkví se jako svatý. A zase mnohý před lidmi jest kletý a zlořečený, a před Bohem jest veliký svatý. Protož varujme se bluduov, nenazývajme bližních svých všetečně ani ze zlosti kacieřóv, ač chcme býti konečně požehnáni.

Kapitola II

Kacieřství má najprvé tři kmeny, tak že jest troje kacieřství, to jest odstúpení, rúhaní a svatokupecstvie. Odstúpení jest od zákona božieho odvrácení. Rúhaní jest moci božské hanění, a to bývá trojím obyčejem. Prvním, když člověk na Boha cpá, což na něho nesluší, jako kdyby kto držel, že Buoh jest lživý neb že muož hřešiti. Druhým obyčejem se rúhá, ktož by moci boží neústupně v mysli ujímal a tak řekl neb učil, že Buoh nemuož, kdy a kde a koho chce, nasytiti. Třetím obyčejem se rúhá, ktož to, což na samého Boha sluší, moci lidské neb jinému stvoření přidává. V tom rúhaní sú kněží, kteříž praví, že sú stvořitelé boží, že stvoří tělo Kristovo, když chtí, že odpustí hřiechy, kdy chtí a komu chtí, a pošlí do pekla, koho chtí. A tací méně Písmu rozumějí než Židé, jenž majíce za to, že hřiechy odpúštěti sluší na samého Boha, a majíce za to, ale bludně, by Kristus nebyl Bohem, když jest řekl dnú zlámanému, jehož jest uzdravil: „Doufaj, synu, odpúštějí se tobě hřiechové tvoji“. Řekli sú: „Tento se rúhá. Kto muož hříchy odpustiti než sám Buoh?“ V tom také rúhaní jsú, kteříž praví, že papež nemuož blúditi a že ho lidé mají ve všem poslúchati a že on muož, koho chce do nebes a koho chce, do pekla poslati, neb ta moc na samého Boha sluší. V tom také rúhaní jsú, kteříž praví,