komu která nemoc škodí

a chtěl by rád živ býti,

on jeho chce usdraviti,

žeť musí dušě zbýti.

Rubinus dicit ricmum:cizojazyčný text

[35] Poslúchajte, dobří ľudie,

mnoho vám radosti přibude,

těch novin, jěž vám povědě,

jěž velmi užitečné vědě.

A vy, baby, své šeptánie

[40] puste i vše klevetánie,

v čas ti milčěti neškodí;

poslúchajtež, dobřě vem hodí.

Přišelť je host ovšem slavný,

lékař múdrý, chytrý, dávný,

[45] vám bohdá na vši útěchu.

Nenieť nic podobno k smiechu,

což prav’u, věřte mi jistě,

jakžto róžcě na siej tistě.

Ni v Čechách, ni u Moravě,

[50] jakžto učení mistři pravie,

ni v Rakúsiech, ni v Uhřiech,

ni u Bavořiech ani v Rusiech,

ni u Polaniech, ni v Korutaniech –

právěť vešde jeho jmě světie,

[55] krátcě řkúce, po všem světě,

nikdiež jemu nenie rovně,

kromě žeť pirdí neskrovně.

I jmáť také drahé masti,

ježť jest přinesl z daleké vlasti,

[60] jimiž nemoci všeliké,

rány kakož koli veliké

zacělí bez pomeškánie.

Bóh jeho poraz, ktož jho hanie!

Ktož je boden nebo sěčen

[65] neb snad palicěmi měčen,

neb snad jmá li v svém ušě zpáry,

příde li k mému mistři s dary,