[1v]číslo strany rukopisubyl a řka: „Již nikakž nezahladím potopami vodními stvořenie všelikterého. A takž pak položím duhu mú v oblaciech nebeských i bude ta znamenie zaslíbenie mezi mnú a mezi zemí.“ Ale oni brze nedoufanie k Bohu majíce, bojiece opět budúcie potopy, pro bázeň města a věže na velmi velikú výsost dělati jsa sě snažili. Tehdy pak všemohúcí Buoh, treskče jich nemúdrost a velebnost v své Božské moci ukazuje, na tom miestě ihned jazyky jich ve dva a v sedmdesát řečí rozdělil jest. A proto ta jistá věže jmenována jest Babel, ješto sě vykládá „jazykóv poháněnie“. Tu jest na tom miestě jedna řeč slovanská, ješto nakázaným příslovím slovanská slove, počátek svój vzala, od kteréžto jistě řeči lidé toho jazyka Slovanové jsú nazváni, nebo v jazyku jich slovo latině sě die verbumcizojazyčný text a slova latině verbacizojazyčný text slovú. A takž od slova nebo od slov nazváni jsú ti lidé Slované.
O próchodu těch lidí a o osobení zemí rozličných
Proněžto ti jistí Slovanové odšedše z toho jistého pole Sanar, jdúce skrze kaldejskú zemi. I přišli jsú do té země, v niežto nynie Řekové přebývají. Potom další próchod činiece jedniem mořským výtažkem podlé věčieho moře vešli jsú do Byzance, ješto nynie Konstantinopolis slove, a do těchto, to jest: do Bulgarie, do Bazie, do Sernie, do Dalmacie, do Charvácie, do Boziny, do Korintie, do Štyrie a do Karnioly, v kterýchto zemiech až do dnešnieho dne přebývají. Takž pak i byl jeden člověk v Charváciech jménem Čech, jenžto pro vraždu nad jedniem pánem znamenitým učiněnú z těch krajin z Charvácké země postúpiv z bratry a s tovařiestvem svým bral sě jest hledat sobě vlasti nové, v niežto bezpečně bydliti mohl. A tak s miesta na miesto bera sě až k Dunaji
