A jestliže bychom žoldnéřuov k válce potřebovaly, chcem vám touž službu dáti a ji povýšiti, jako jiným a nad to výš a dávní službu víc milostí ukazovati, než novým sluhám. Pakli kteří od nás se odtáhnú k nepřáteluom našim, k té Pravdě se přivinou a nám potom v moc přijdou a dostanou se, shledatiť každý bude moci, žeť musí zvřeštěti kocúrového, že by radši živ nebyl a bude jemu tomu každému mnoho tíže, než těm, kteříž nikdy nás se nepřidrželi ani nám slúžili, jich sú a proti nám byli, neb to všickni vězte, že po jich vuoli nebudem mimo naše přirození a zvyklé obyčeje. {Suďte nás, kdo suďte, nepřestanem}textový orientátor Suďte nás, kdo suďte, by měl vešken svět popelem lehnúti, nebť nás měchýřem a parou neustraší. Musíť na hrot přijíti. A o vás nepochybujem, že znáte sami, co ke cti světa tohoto přísluší, v kterémž my s vámi i z vůlí míti chcme, buď komu libo nebo žel. A to jest paní Pýcha mluvila ode všech slovem jiných.
Tuto služebníci jich odpověd dávají, že věrně trvati chtí podlé nich jako podlé pánuov svých a Všetečnost, hofmistr Pýchy vymlúval od nich.
Kapitola 83
Služebníci jich všickni zhlukše se i pověděli a Všetečnost vymlúval, jako hofmistr Pýchy, slovo jich: Osvícené, vysoce urozené a statečné, slovutné, múdré a opatrné paní naše milostivé. Slova Vašich Milostí nám předpověděná by měla opakovaná býti, nezdá se nám potřeba. Ale k nim krátce pravíme, že nám dosti povědíno jest i milosti jako od našich milostivých pánuov přirčeno. Poněvadž my, při Vaší Milosti z dávních časuov slúžíc, mnohé z vuole i radosti a dobrá bydla měli jsme každý, kteříž Vaší Milosti z kterých daruov sloužil, hodné odplaty míval a bral k svému prospěchu s veselím, by pak i některaké potržení mělo by přijíti, jehož není podobné by bylo. Rádi, poněvadž sladké a chutné měli sme, i kyselé podstúpíme. Neb tím sme jisti, že na světě větší zvuoli slúžíc Vaší Milosti míti budem a svobodu, než služebníci paní Pravdy. I nestaneť se to, bychom my svobody své měli ustúpiti a koutův hleděti, jako služebníci té paní Pravdy hledí, mnohokrát na světlo nesmějíc a chceme radši s Vašimi Milostmi mříti, než s nimi živi býti. Pakli by kdo jináč učinil, tím všickni my nechceme vini býti. Neb svú hanbu každý sám za se nese. Jaká škoda, koza z peci, dvě na peci. Však stálí a vám věrní při Vaší Milosti zůstanem. A ohlédši se Všetečnost i vece: Tak li vaše slovo? I zvolali všickni: Tak, tak, tak.
