želení, smrt naši předvědění, abychom na to pomněli, že máme umříti. Neb o tom zmínka v Knihách Deutronomí: „Bodaj rozuměli, to jest rozumem poznali dobrodiní Božského a rozeznali hříchy své a na poslední věci, aby se opatřili, totiž před smrtí.“ V druhé komoře Syn přebývá skrze rozum, to jest pravú víru a božskú múdrostí. Neb apoštol k Efezským dí: „Přebývání Jezu Krista, skrze víru srdcí vašich.“ V třetí komoře, totiž vuole přebývá Duch svatý skrze milost, jakož se ve Čtení dí: „Ač kdo miluje mne, řeč mú zachovává a k němu přijdeme a příbytek u něho sobě učiníme.“ Neb rozum nic by nepoznal, by paměti neměl. Neb rozum toho nežádá, čehož na paměti nemá a čemu nerozumí. A tak pamět jest matka rozumu a rozum jest plod paměti, vuole od obojího pochází, to jest od paměti a rozumu. Protož hodný ten připravuje příbytek Bohu, jehož ani rozum jest zklamán, ani vůle převrácena, ani pamět poškvrněná jinak. Aby rozum odpočíval od bludů, vuole od své zlosti a nepravosti, pamět od marnosti, žádost od nezřízenosti.
{Troje krmě připraviti}textový orientátor I na těch hodech máme troje krmě připraviti, totiž: tělesné, duchovní a nebeské. První, totiž tělesné, připravujíce jemu v chudých na krmení. Neb Kristus v chudých se ukazuje, lačen a žízniv. Jakož dí ve Čtení: „Lačen sem byl a nenakrmili jste mne, žíznil sem a nedali ste mi píti.“ Druhou krmi, totiž duchovní, máme Bohu připraviti v spravedlivosti. O níž evangelista dí: „Muoj pokrm jest, abych činil vuoli Otce mého, jenž mne jest poslal.“ Této krmě hledá sám Buoh. O tom jest apoštol k Korintuom položil v třetí kapitole: „Aby víra vaše nebyla v múdrosti lidské.“ Při těch krmích má položiti tři díly: skrušení, vyznání a dosti učinění. A Buoh proti tomu klade zase tři, totiž odpuštění viny, vlití milosti a obdaření slávy. Třetí krmi, to jest nebeskou, máme připraviti v Boží chvále, jakož prorok dí v Žaltáři: „Zdali budu maso volové jísti, aneb píti krev kozlovú.“ Totiž zdali kochati se budu v tělesných hříších lítých ukrutníkuov, aneb zdali mrtvé v hříších sobě vtělím těch nenávidě, ale líbiti se Bohu, obětujž mu obět chvály, to jest aby spravedlivě živ byl. Navrať najvyžšímu sliby tvé, totiž se samého, jakožs na křtu slíbil. Neb nazvána jest chvála Boží, krmě nebeská. Neb anjelé Boží tou krmí Pána Boha nasycují a též z vuole jeho od něho nasyceni bývají.
Nebo pravý křesťan nižádným není, kterýž vždy není hotov umříti. Neb sám svými ústy pověděl jest, řka: Hotova jest duše má, Otče. I kdo chce sluha jeho věrný býti, buď hotov. {Sedmeré věci Kristus naučil nás na kříži}textový orientátor A na kříži stoje, naučil nás sedmeré věci proti sedmi smrtedlným hříchuom. Najprvé proti smilstvu, neb byl opásán po bedrách svých. Druhé, střízlivosti, neb byl napájen octem a vína nechtěl píti, to jest proti lakotě. Třetí, nah v chudobě nic nemaje, to proti lakomství. Čtvrté, silně trpěl a setrval až do smrti, proti lenosti. Páté, učil nás lásce, když jest prosil, aby odpustil Otec jim, neb nevědí, co činí, to proti hněvu. Neb při tom trpení na kříži tyto jest dary rozdal. Protivenství nésti apoštoluom, tělo Židuom, Pannu Mariji evangelistu, lotru ráj, Otci duch a hříšníkuom peklo a vítěziteluom nebeský příbytek radosti otevřel. Šesté, učil nás volati, neb na kříži volal jest: „Otče, i zdalis mě opustil?“ To proti nedbánlivosti modlitby, když bychom byli v zámutcích, abychom k němu volali. Sedmé, učil jest nás pokoře, neb hlavy nakloniv, duch jest pustil. Aniž se jest sestry najmilejší rozpakovati třeba. Poněvadž píše se, že ztepe nás a po třech dnech uléčí nás. Neb i kam jinam máme se, i sestra naše, utéci, než ku Pánu Bohu našemu. Protož s silným doufáním vznesme naň při svú a žádajme od něho pomoci a on vysvobodí nás i tě z rukú nepřátel našich.
