{Hněv chce svádu učiniti a pryč jeti}textový orientátor Ale Hněv vece: Již jsme získaly jako Michal na sviních, nechcete mne nikdy poslúchati a vždy mne za bláznici máte, vidíte li, že jest na mne přišlo, ještě pravím, že bych svádu vždy učinila, prvé než výpověd učiní a nám dají, abychom příčiny měly pryč odjeti, ohradíc to, že se nectíme, chtí li za námi výpověd poslati, že my se jí nezpíráme. Byla li by pro naši vuoli a nám užitečná, přijaly bychom. Pakli proti naší vuoli, poslaly bychme zase a nedočkaly bychom toho, aby nám provaz na hrdlo vstrčen byl, abychom ji musily, chtějme neb nechtějme přijíti. I bylo náchylno srdce a vuole jiných sestr k řeči té.
Ale Chytrost vece: Milé paní, já po vás neostanu ve zlém i v dobrém, neukazujte toho strachu na sobě pro chválu i nepřátel našich. Znáte Múdrost, že bláznice není, byť se nevtípila. A Buoh všecka myšlení srdce netoliko řeči zná, chtíc to učiniti, strach abychom neuvázly jako pták v sklonu, aneb v pletku. Neb sestrám Pravdy ani jí, Pravdě, bychom v tom lehkost učinily, ale Bohu, kterýž nás trpí do vuole své a zkaziti můž, když ráčí. Vím, že nás neshladí toho dne ani při nynějším času, odbudem toho, ač co proti nám bude, pěknou řečí jeho lehkostí nečiníc. A ty, paní Hněve, zdalis dosti příčiny nedala k rozhněvání Pánu Bohu v mnohých řečech svých, byť příčin našeho shlazení Buoh míti chtěl a hledal, již by jich dosti měl i našel. Protož nyní tak kvapné nebuďme, byť před časem co učinil, muožť něco nám nelibého umrštiti, ale k dokonalé skáze nic. Protož jakkoli zlú naději i trošt máme, rada jest má, abychom vajpověd dočekaly. Vím, že ti pochlebníci Jan a Pavel, něco z své hlavy jsú pro přízeň té Pravdě umrštili, víc než jim poručeno jest, bude li který haklík jejich, slibuji, že jej poznám a naň něco povím jim odplatného, ač mi dopustíte. Jakžkoli mnoho řečí a reptání bylo mezi nimi, však na tom přestaly, aby vejpovědi dočekaly.
