římské, ne o všeho světa, ani ďáblovo, ani ještě o nebeské. Ale ona plete jedno v druhé, ješto ani latno, ani matno, chtíc nás v jiné uvésti, ješto my pře naší počaté bráníme a toho dovodíme a ustúpiti nechcme. Než že Otec svatý má jeho mocným pánem býti, podlé císařského obdarování a našeho dopuštění. Kam ona chce, my tam nepůjdem, aniž z jednoho do druhého dáme se jí vésti. Než na tom stojíme, což jest způsobeno, že svaté, užitečné a prospěšné svaté církve římské jest. Protož najsvatosvětější a svatosvatý Pane, prosíme, znajíce naši vysokú a dobrú zřízenost, jí již kážete mlčeti, a nás při držení našem a obyčejích zachovati, jakož pak napřed jsem pověděla. Páně jest země a my se o zemskú věc soudíme, nás jako země obyvateluov při našem právě zachovati ráčíš. Neb vím, že by rok pořád mělo slyšení býti, že vždy jiné řeči a jiné a z jednoho do druhého půjde a mluviti bude a v tom se jí nesteskne pro jiné toho nečiníc, než aby potom na Svatost Vaši vinu zložiti mohla, když by se Vaší svatosvaté Svatosti ji poslúchati stesklo a její řeči přetrhli, že byšte ji do konce vyslyšeti neráčili a že by se jí křivda stala Vaší Svatostí. Protož račiž v tom svatost samu svú i radu, i nás opatřiti a nás jako spravedlivé a nevinné od tohoto soudu již pustiti. Kdež my z toho, ač se tak stane, po všem světě děkovati budem, velikých hlucích a zbořích lidských přátel našich.