protož přikazujem, aby to ustavení k věčnosti české země bylo zachováno, aby na každé léto před obcí u Praze v suché dni adventní, ješto před Vánoci bývá, bylo čteno slovo od slova hlasem velikým k slyšení králuov, kniežat, prelátuov, pánuov, šlechticuov i jiných zemanuov královstvie našeho českého českými slovy od písařuov zemských pod pokutú zbavenie toho písařství a cti a víry odsúzení, když by to zameškali svým netbáním neb kterým úkladem, že by to nebylo tak úplně a s rozuomem čteno, jakož sluší et ceteracizojazyčný text.
Ustavení, které dědiny král muož utratiti
Ustavujem, aby moc králova byla svobodna svých práv i všeho panství, aby dědiny kteréžkolivěk do královy komory připadnú neb mají z práva připadnúti, leč bude manské, leč šlechtičí, vladyčí a nebo městské a nebo které by on sám kúpil a již jich svoboden byl, i všecky pospolně neb dílně muož svobodně dáti neb prodati, komu chce, podlé své vuole, tak {jakž}meziřádkový přípisek mladší rukou sluší na svobodu královu, aby ničímž nebyl viněn. Tak jakož nad vinnými jest pomsta, takéž dobrým záslúžilým jest svoboda svobodna k dobrému.
Ustavení uprošení listuov od krále
Žádost našeho ustavení tomu chce, aby všeckna žádost a zlost potuchla, aby naši věrní byli na sboží i na životiech bezpečni a zmatkuov neměli. Tímto ustaveniem zapoviedáme, aby žádný člověk, kteréhož koli byl by stavu duostojenství, buď pán šlechtic, buď prelát neb duchovní člověk, nikdy neprosil od krále žádných listuov na sboží neb na práva, kteráž slušejí pod královskú korunu, aniž žádných obrokuov duchovních, doniž by smrtí umrlého člověka na královu milost svobodně nepřišli, neb jest nepočestné i příliš ohyzdné nadějí pánem se učiniti svého bližnieho za jeho živnosti. Pakli by byl kto tak chytrý, že by tajně který list uprosil, buď na světské dědiny neb na duchovní obroky, kterýchž má král podávati, zapoviedáme i přikazujem, aby ti všichni listové byli potupeni a žádné moci neměli.
Ustavení o rozdělení země královstvie českého
Jakož svědčí pravda čtení svatého, že každé královstvie v sobě rozdělené opuštěno bude nebo pusto ostává, i také náš smysl přirozený nás učil, že každá ctnost v duostojenství a v jednotě jest mocnější nežli v rozdíle. I což to
