k české koruně a přísahu učinil na svatém čtení, aby byl obránce české země a neutracoval měst a hraduov svrchupsaných aby neproměňoval, doniž jest živ, mimo to, což jest Karel ciesař ustavil a potvrdil.
Ustavenie o městech královských
Poctivá a výborná města královstvie našeho českého Praha, Vratislav, Budišín a Hora naší Velebnosti najmilejší nám města, jakož sú v našem království v cti v rozumu nad jiná města povýšena pro počestnost, což se děje všem lidem i našemu duostojenství ke cti i vší obci ku pokoji v těch městech, protož nad jiná města jich povyšujem tímto ustavením, že když by nový král byl přivolán k Čechuom a do kterého tohoto města přijel před korunováním neb po korunování příjezdem, aby měšťané toho města počestně proti němu vyšli na znamení víry a poslušenstvie, klíče městské jemu nesúce.
A dřieve, nežli by on klíče od nich přijal a nežli by do města vjel, má přísahu učiniti, na svatém čtení dva prsty položené, nesedě na koni, ale s koně sseda, bohu ke cti, že slibuje pod věrú a pode ctí, doniž jest živ, ta ustavenie ciesařova Karlova držeti úplně a docela, měst a hraduov, kteréž slušejí k koruně českého královstvie, úplně chovati a jich neutracovati. A když před nimi přiseže, tehdy mají jej přijíti za pána svého a jemu slíbiti poslušenstvie a víru a s ním do města vesele jeti, zpievajíc na znamenie pokoje a opravy jim i všie země české.
Ustavenie přísahy, když krále korunují
Kteréž věci jsú k spasenie a k obecnému dobrému ustavenie, ty mají zjeveny býti vší obci, aby věrní naši poznali, kterak snažně a pilně náš úmysl žádá obecné dobré zjednati v našem českém království. A protož naší mocí a zjednáním ustavujem, když by koli v časích budúcích a kolikrát koli osviecený pán král české země měl korunován býti, jakož jest obyčej, aby to bylo zjevno, a dřieve, nežli by na jeho hlavu koruna byla vstavena rukama posvěcenýma kněze arcibiskupa pražského, kterýž tu chvíli bude, anebo kdyby kostel pražský a stolice arcibiskupova tu chvíli prázdná byla, ale jiného preláta, který by k tomu byl zvolen, ten král má zjevnú přísahu učiniti, aby neodlučoval hraduov a práv i všelikého obyčeje ustaveného, jakož v našem ustavení jest dřieve psáno, aby obecné dobré v pamět všem dobrým vešlo.
A protož
