[518v]číslo strany rukopisupodstúpil jest ten, jenž vládne vším světem. Od počátka chápá se chudoby a ji na sobě okrašluje. Chtěl jest zajisté ihned od počátka[85]následuje škrtnuté slovo „vše“ svých kolébek lidskú potlačiti pýchu. A protož ne toliko chtěl býti člověkem, ale nad to chudým člověkem. A chudú matku v světě vybral sobě, jenž nemějieše kolébky, aby v ní porozené mláďátko položila. Jakož dále se die: „A položila jeho v jeslech.“ Viz pokoru Spasitele našeho a požehnané matky jeho. Pokora Spasitele v tom okazuje se, nebo on, jsa Bóh najvyšší, jehož výsosti nižádný z anjelóv ani které stvořenie nebeské dosáhnúti nemóž, tak se jest pokořil, že ráčil jest položen býti v tak nízkém miestě, totíš v jeslech hovádek. Výklad k témuž: „Aj, kterak najvzácnějšie svátosti nad svátosti všech svatých v tak špatném miestě pokládají se! Kteréžto poznavše vuol a osel, zjevně sú klekli na kolena před stvořitelem svým, aby se to naplnilo od Izaiáše proroka, v 1. kapitole řkúcieho: „Poznal vól vládaře svého a osel jesle pána svého.“ Též pokora požehnané matky ukazuje se v tom, nebo všecka stvořenie blížiece se ku porodu, [519r]číslo strany rukopisumají některakú komoru, v kteréž rodí. Nebo ptáček má hniezdo své a hovada mají peleše své. Ale blahoslavená Panna Maria, matka všemohúcieho Boha, královna světa a paní anjelóv, neměla komory vlastnie, ale v stáji a v obecnici. Také Jozef na té púti přivedl byl s sebú osla, aby na něm nesl pannu těhotnú, a vola, aby jej prodal v Betlémě, kdežto se bylo mnoho sešlo lidu, aby těmi penězi platila ztravu na cestě. A těma dvěma dobytčema učinil jest jeslé vedlé sebe, v nichžto blahoslavená Panna Maria položila dietě své. Tu die svatý Řehoř: „Narozen sa, v jeslech položen bývá, aby všecky věrné jakožto hovádka svatá pokrmem svého těla posílil, aby od pokrmu vnitřnie rozumnosti lačná nezuostala.“ Die výklad: „Pán v jeslech položen bývá mezi volem a oslem, aby se naplnilo proroctvie Abakuka proroka v 3. kapitole: „V prostředce dvú zvieřat poznán býváš.“ A podlé překládanie sedmnácti překladačóv die týž prorok: „Pane[n]„Pane] pan, slyšal sem sluch tvój a bál sem se, znamenal sem činy a užasl sem se prostřed dvú zvieřat. Neb byl proroku strach, že tak v pokorném miestě měl by položen býti Spasitel.“ A p[519v]číslo strany rukopisurotož