věrné duši. A že die čtenie: „Jenž osvěcuje každého člověka, přicházejícieho na tento svět.“ Nedie čtenie: jenž bydlí v tomto světě, ale „jenž přicházie na svět“, že to věčné slovo jediné ty osvěcuje, kteříž sú zde jakožto pútníci a příchozí na svět, že tohoto světa sobě zde nesobie, ale jsú jakožto příchozí a hosté v tomto světě. Tiť poznávají to světlo a v tom světle onu vlast budúcí a po ní vždy túžie a žádají, aby spieše byli vysvobozeni z této biedy a z cizie země a přišli v své královstvie a do té země žádúcie, jenž teče mlékem a strdí. Mléko jest jeho přečisté člověčenstvie, v němž blahoslavení a pútníci tohoto světa vedlé těla radovati se budú, vidúce člověka v těle pána Jezukrista. A stred znamenává se jeho blahoslavené božstvie, v němž světí podlé duše se radují, vidúce jeho přejasně svými rozumy v jeho divné kráse. I milují jeho velmi a přídržie se jeho velmi sladce, že již od něho nebudú odtrženi pro hrubost svého těla, ač za chvilku v jiném miestě postojie, ale brzo se od toho potrhnú.
Ale die čtenie: „Na světě bieše, a svět jeho nepoznal jest.“ Tuto jest otázka, kterak jest jeho nepoznal. Však jest moře jemu bylo poddáno i větrové. Když jim jest přikazoval, aby se utišili, ihned sú byli jeho poslušni. Tehdy, když sú jeho poslúchali, znali sú jeho. Kterak tuto die: „Svět jeho nepoznal?“ Tu rozuměj, že skrze svět miení lidi tělesné, porušené hřiechem, jenž nemají poznánie božieho.
A dále die čtenie: „Mezi své vlastnie přišel jest a svoji sú jeho nepřijeli.“ Tu ukazuje čtenie, kterak sú někteří jakožto jeho zvláštní byli. To sú Židé a mistři Starého zákona, ješto by měli býti jakožto hory, osviecené božským světlem, aby jiné osvěcovali. Avšak ti sú pána Krista nepřijeli, ale potupivše, jeho sú ukřižovali. Takéž i nynější duchovní mistři i jiní, ješto berú veliké dary božské, avšak Krista nepřijímají v životě jeho chudém, pracovitém a potupeném, ale potupují jeho a druhé znova v sobě ho křižují, což jest na nich, protiviece se svými skutky
