syna přirozeného, poslal jeho na svět, aby mnoho dobyl synóv volených. A chtě jim dáti své dědictvie. A toť jest on sám, náš Pán Bóh, dědictvie svých volených synóv i dcer, že oni jeho dědie, kochajíc se v něm a milujíc jeho a radujíc se v něm. A oni sú také dědictvie, že se on v nich raduje a je velmi miluje. A o tom die v kantikách kantikorumcizojazyčný text chot ku Pánu Bohu, choti svému: „Mój milý mně a já jemu,“ to jest mój milý mně, že jest on mé dědictvie i mé všecko utěšenie i najlepšie mé dobré. A já jemu, že sem také jeho dědictvie, že se on raduje v mém dobrém, že to činí pro mě, ne sám pro se, a také já jemu, že to vždycky jemu znám, což dobrého mám, že to od něho mám, a v tom ve všem slíbiti se jemu žádám, abych všecko činila k vóli jeho a z toho aby byla chvála jemu, ale ne mně.
A dále die čtenie o tom rodu svatém a duchovniem synovství božím, že kteřížto nejsú z krve ani z vóle těla ani z vóle muže, totíš, že to synovstvie božie nepocházie z žádosti tělesné porušené, jakožto jiní lidé obyčejem tělesným. Ale čtenie die: „Kteřížto z Boha narozeni sú,“ totíš vyvolením jeho od věčnosti rodie se z něho a pocházejí od něho jakožto paprslkové od slunce a od toho prvého světla. A také jakožto vody [vychodie]text doplněný editorem[121]doplněno z edice z moře a v ně se zase navracují, takéž synové boží pocházejí od Pána Boha, od toho hlubokého moře a plného vod, všech božských milostí, že všickni darové Ducha svatého od něho pocházejí i plnost milostí božských a k němu zase se vracují, totíš vděčností, děkujíce jemu a chváléce z jeho daróv. A snad by někto řekl tuto, že nemóž to býti, by člověk biedný mohl býti syn velebného Boha, nebť jesti to věc velmi veliká. K tomu die čtenie: „Slovo tělo učiněno jest,“ totíš viece jest, že Syn boží jest syn člověčí, nežli syn člověčí, aby byl Synem božím. A tuto nedie čtenie: „Slovo člověk učiněno jest.“ Ačkolivěk byl jest pravý člověk pán Ježíš, [z]text doplněný editorem stvořené duše a těla. Avšak tuto menuje se toliko tělo jakožto nižší stránku
