stránku pro jeho veliké poníženie, abychme my sobě to vážili a tomu se divili, kterak ten Bóh věčný jest člověkem časným, Bóh nesmrtedlný, Bóh netrpelivý, jenž nic nemóž trpěti ani který nedostatek naň padnúti, člověkem trpelivým, poníženým, pode všecky najnižšie věci. A nebylo li je to veliké poníženie, když jest byl tak hanebně posmieván a uplván a ohavnú smrtí potupen? A také že ta osoba bohatá, od niež pocházejí všecka bohatstvie, byla zde svrchovaná chudoba? A ta svrchovaná múdrost, v níž sú skryti pokladové múdrosti a božského uměnie, byla zde svrchované bláznovstvie?
Aj, každý člověk, znamenaje to, kterak slovo tělem učiněno jest, kterak jest to složenie a spojenie dvojieho přirozenie, božského a člověčského, aby sobě z toho učinil drahú mast. A jestli slep na vnitřních očí svých, totíš v rozumu svém, aby pomazal to svú mastí, totíš vtělením Syna božieho. A ihned by poznal ty divné věci, které mu jest Bóh ukázal, prohlédna na svém rozumu. Proč jest to věčné slovo učiněno tělo? Najprvé proto, že sme my pro svú hrubost nemohli přijíti k božskému poznání, protož se jest to slovo vtělilo, aby nás přivedlo k známosti božské. A také proto to slovo učiněno jest tělo, aby ukázalo, že jesti přijato na se zpósobu těla hřiecha, ale ne z hřiechu. Neb to tělo svaté nebylo jest počato ani se jest narodilo v hřiešě, jak my se rodíme, ale mělo jest zpósobu hřiecha, totíš, že jest jmien byl za hřiešného. A také proto se jest vtělilo, abychme my nemilovali našeho těla porušeného a této smrtedlnosti, v nížto sme nynie, ale bychom, majíce jeho tělo ušlechtilé, rozkošné, počaté Duchem svatým v životě panenském, abychom se v něm kochali a jím se krmili a jeho krví napájeli a k jeho vóli živí byli. Neb příslovie jest: „Číž chléb jieš a pivo pieš, toho piesně zpievaj.“ A protož jest to drahé tělo, když bylo děťátkem, ležalo v jesličkách na hrubém seně mezi volem a oslem. Na znamenie, že jest on to sence a my sme hovádka biedná, abychme jeho pojedli. A také proto […]text doplněný editorem[122]text dále schází
