zvěstuji vám radost velikú.“ A v pravé pravdě velikú. Neb vysokost té radosti dosahá až do nebe. A protož die svatý Bernart: „Velikáť jest dnešnie slavnosti radost.“ Prvé nebesa naplňuje nežli zemi, hlubokost té radosti pronikuje peklo, totíš až do svatých otcóv, jenž biechu v temnostech pekelních, vedlé proroctvie Izaiáše v 9. kapitole: „Přebývajícím v krajině stienu smrti pekelné světlost zjevila se jest.“ Dlúhost té radosti roztahuje se od počátka světa až do skonánie. Neb staří otcové, jakožto Abraham, radovali sú se z narozenie pána Krista. Jakož sám die Johanniscizojazyčný text 8: „Abraham radoval se jest, aby viděl den mój,“ totíš mého narozenie, „viděl jest“, totíš v temnostech pekelních skrze zjevenie anjela božieho, „a radoval se jest“. Nynějšieho času křesťané radují se již z urozeného Syna božieho, řkúc: „Toť jest ten den, jenž jest učinil Hospodin, otec nebeský. Veselme se a radujme se v němž!“ Aj, velikáť jest dnešnie slavnosti radost, jejiežto širokost všemu světu nevýmluvnú radost jest přinesla. Pro nižto dobře die anjel: „Aj, já zvěstuji vám radost velikú, jenž bude všemu světu.“ Vypravuje příčinu té radosti, řka: „Neb narozen jest nám,“ totíš anjelóm i vám, totíš lidem, všem spolu, neb skrze něho pád lidský a anjelský má nahrazen býti. A die znamenitě „dnes“, neb kakžkoli bieše noc, však že noc částka jest dne přirozeného aneb že ta noc takú jasností boží byla osviecena jakožto najjasnější den. Jakožto bylo prorokováno v Žalmě 122: „Noc jako den byla osviecena,“ jenž jest Pán v městě Davidově. Kristus řečsky slove mazané, neb od stara dávna v Starém zákoně byli mazáni jedné králi a biskupové. A Kristus pán jest jest král i biskup. A protož dobře jest nazván mazaný, ne mazáním lidským, ale božským, neb v člověčenství pro nás přijatém byl mazán od Boha otce, nébrž ode všie svaté Trojice plností milosti. Jakož psáno jest v Žalmě 44: „Mazal tě Bóh tvój olejem veselé přes tovařiše tvé.“ Protož die svatý Jan v 3. kapitole, že dán jest jemu duch, „ne k mieře“, totíš lidí jiných, ale podlé všie plnosti a zbižnosti nad jiné všecky. Jakož die svatý Jan v 1. kapitole: „A z plnosti jeho všickni sme přijali. A to vám znamenie,“ totíš ne pyšným, ale pokorným a sprostným. „Naleznete nemluvňátko