bez skutkóv mrtvá jest. Jakožto zajisté tělo bez dušě mrtvo jest, též viera bez skutkóv mrtvá jest.“ A tak die apoštol o těch, ješto mají vieru bez skutkóv, k Titovi, 1. kapitola: „Vyznávají sě znáti Boha, ale skutky zapierají, poněvadž sú ohyzdní a nevěřitedlní a k každému dielu dobrému zavržení.“ Ale řekl by někto: „Tehdy svatý Tomáš i jiní apoštolé nevěřili sú v pána Krista, poněvadž sú ho viděli tělesnýma očima. A což vidí člověk, tohoť má jistotu a nemá z toho zaslúženie.“ Jakož die sv. Řehoř: „Viera nemá zaslúženie, kdežto lidský rozom dává dojištěnie.“ K tomu má býti řečeno, že světí apoštolé měli sú vieru o pánu Kristovi, o Synu božiem. Neb sú vidúce člověka, věřili sú jej Bohem, a tak věřili sú v něho jakožto v Boha. A protož sv. Petr za sě i za jiné vyznal vieru o něm a řka: „Ty si Kristus, syn Boha živého.“ Dajž nám Pán v též vieřě potvrzenu býti! Amen.
Kázanie na božie narozenie prvnie
Radujme sě a veselme sě! A dajme slávu Bohu! Ta řěč stojí psána v Zjevení sv. Jana, 19. kapitola.
Kdyžto kterému velikému králi neb kniežěti narozuje sě syn prvorozený, kterýžto má býti náměstník v království, tehdy se všěch stran rozsieláni bývají poslové po jeho království, nové radosti zvěstujíce a radujíce sě z radostného poselstvie od přátel králových, i od jeho poddaných, že štědře obdarováni budú. Ale že všěm nám, přátelóm krále věčného, Boha otcě všemohúcieho, jehožto přételé učiněni sme skrze vieru, den dobrého poselstvie přišel jest, že z královny nebeské, z Panny Marie, narozen jest prvorozený syn krále nad králi, pána nad pány, Kristus Ježíš, pro něžto pastýři, to jest kazatelé, budú li mlčěti, z hřiechu tresktáni budú. Ale budeme li otázáni, od koho sme ty dobré pověsti neb noviny slyšěli o narození syna toho všemohúcieho krále,
