a ktož lest činí nájemníku, bratřéť sú sobě. Snad někto mysle, die: „Mnozí sú křesťané lakomí, skúpí. Nemám hřéchu, vezmu li jim a chudým dám. Odkud oni nic dobrého nečinie, odplatu budu moci mieti. Ale takové myšlenie jest jemu ďábelskú chytrostí podneseno, neb by všecko dal, což vezme, hřéchu brž přidává, nežli umenšuje.“ A svatý Jan Zlatoústý v 15. kázaní die: „Ktož hřeší a almužnu činí, ztracuje, což činí, neb za přestálý hřéch dávána bývá, ne za potkající, to jest, kdyžť žěl jest nám, co sme učinili, ne abychom skrze peniezě dopuštěnie hřešení kúpili.“ A v kázaní 43: „Nemni, by pro póžitek chudých Bóh bohatého učinil, kteréžto mohl zachovati bez bohatých. Ale pro póžitek bohatých chudé učinil, neb sú neplodní a jaloví byli příští.“ A svatý Tomáš z Akvině die: „Hřéšnému nemá býti spomáháno, jelikožto hřéšný jest, aby skrze to v hřéše nebyl zachován, ale jelikožto člověk, aby přirozenie bylo zachováno.“ Protož svatá Alžběta, tať jest almužny vzácné činila před obličějem božím: najprvé, že vešken statek svój chudým rozdala a sama v chudobě chudým slúžila, druhé, že své tělo posty a tvrdým léhaním, ostrú žíní mrtvila a duch svój všemi ctnostmi ozdobila. A tak ta dva šarty, to jest tělo a duši, Pánu Bohu obětovala, pro něhožto došla jest chvály jeho v nebeském království. Amen.
Toto čtenie na svatú Kateřinu čte sě
„O pól noci křik učiněn jest,“ to jest naručest bez vědomie lidského. O tom die skrze svatého Jana: „Příduť jako zloděj a nevieš, kterú hodinu přijdu k tobě.“ A svatý Pavel, la Tesacizojazyčný text, 5. kapitola: „Den páně jakožto zloděj, tak v noci přijde. Neb když řkú pokoj a bezpečenstvie, tehda náhle příde jim zahynutie.“ Tak častokrát lidé v náhle k smrti a před súd vtrženi bývají skrze časté mory, skrzě boje a skrze všelikú neopatrnú smrt dřieve želenie hřéchóv a hodného pokánie.
