znamená sě, že ktož chce co Bohu dáti ke cti, aby těm poručil, ješto by to vydali bez odpory, jakožto tato pokladnicě vydávala z sebe bez přékazy. A pak die, že dary své metali do pokladnice bohatí. Na tom sě znamená, že ti, jimžto pójčil Pán Bóh sbožie tělesného, mají býti první k almužně chudým, jenž sú živí chrámové boží. Jakož die apoštol, la Corinthiorumcizojazyčný text, 3. kapitola: „Chrám boží svatý jest, jenž ste vy.“ A svatý Augustin v desátých knihách o městě božiem die. „Chrám boží my spolkem všichni sme i každý z nás.“ Pak die dále: A uzřěl i jednu vdovu chudičkú, kladúcí meděná dva šarty.“ Neb ti drobní haléři byli sú vše medění, ale jen, ješto obecných desět peněz platil, ten byl střiebrný a měl na sobě obraz ciesařóv a nápis jména jeho. Tuto slušie věděti, že ten slove vlastně bohatý, ještě jemu zbožie zbývá. Ale to slove chudý, ješto ledva potřěbici tělesnú má. Neb die Seneka: „Chudoba jest malého statku jměnie,“ jenž dosti jest k zachování přirozenie, ale chudáček jest, jenž i té potřeby nemá. A tať jest byla vdova tato. A protož ji nazývá chudičkú. A to móž poznáno býti na tom, že měla jedno dva šarty, ne zlatá, ani střiebrná, ale meděná. A protož mohla dobře řéci s svatým Petrem: „Zlato a střiebro nenieť mně, ale cožť mám, toť dávám tobě,“ jakož v Skutciech apoštolských 3 Cyrilus die: „Dva šarty obětovala, jichžto s potem k vezdajšiemu obživení byla dobyla.“ A protož ižádný nemóž sě vymluviti, by almužny nemohl činiti. A takť die Tobiáš v 4. kapitole: „Bude liť tobě mnoho, dávaj hojně. Pakli málo, i málo rád uděl.“ A sám Kristus die, Matúš 10, že: „Ktož dá čieši vody studené ve jméno jeho, neztratíť mzdy své.“
Pak die dále svatý Lukáš: „Věrně pravi vám, že vdova tato chudá viece nežli všickni položila.“ Neb jest s věččí žádostí,
