[38r]číslo strany rukopisuvínem puol kventina, ješto bybergielcizojazyčný text máš s šalvějí a rútú v něm vařena. Pakliť člověk jest tlustý, že má tu nemoc a že ta přijde od přielišného jedenie a pitie: Vezmi reubarbary a ezuly tolikéž, aby toho obého bylo puol kventinu, a daj jemu to vypiti pojednú, ačť jest zelen[19]KNM II H 25, 43r: silen, nedajž mu potom jiesti ani píti a ať by viece na chýšku nechodil. Pakliť jest churavý a mdlý, tehdy jemu máš dáti dobré lektvaři, jakžto czynczebercizojazyčný text, cukr conditumcizojazyčný text neb czynczyberatamcizojazyčný text, Alexandriamcizojazyčný text aneb dyamargarytoncizojazyčný text, a maž jej tú mastí, ješto slove marczyakoncizojazyčný text. Znamenaj, že těm lidem, ješto [38v]číslo strany rukopisudnu mají, také máš znamenati, že každému starému těžko jest spomoci, když na dnu sáhne a že nepočije, aneb zda jsú zsěčeni aneb zbiti, těm nemóž spomoci. Toť jest lázna velmi dobrá: Vezma jalovcě a jedno kořenie, ješto slove wyldecizojazyčný text, a kořen kostencizojazyčný text, vařiž to u víně a učiň sobě lázni v kádi a přikryti svrchu lázeň dobřě a lej to víno, ješto s tiem kořením vařeno, na horké kamenie a poť sě od toho, toť spomóž. A také sě varuj od smilstva, neb to všěcky údy mdlí.

Maniacizojazyčný text slove česky vztěkánie, tať sě stává včas od nečistých krmí anebo od přielišného pitie silného pi[39r]číslo strany rukopisuva anebo od horkých krmí, jakož od česinku a od přielišného pepřě aneb od pominutých[l]pominutých] pomomynutych zvieřat, ješto člověka ukúsnú, aneb od nezdravého povětřie aneb od hnivu a od přielišné truchlosti a včas přijde od přielišné horkosti a od přielišné vlhkosti. Jakž od krve smysla zbude, tiť vždy zpievají a jsú veseli. Pakliť přijde od toho, že krev v člověku hoří, tiť jsú včas veseli a včas hněvivi. Pakliť přijde od studenosti a od suchosti, tehdy vždy jsú smutni a pláčí a bojie sě toho, čeho sě nemají báti, a kryjí sě ve tmách anebo mní, by bohem byl, a že [39v]číslo strany rukopisuby mu bylo nebeské královstvie vzato[m]vzato] wzata. A včas mní[n]mní] nny, by jměl veliké zbožie v rucě, a nedáť sobě žádnému ruky odevřieti. A včas mní, by kokotem byl, a zpievá jako kokot. A včas mní, by psem byl, a štěkáť. A včas mní, by hlavy neměl. Takto jim máš spomoci: Jsú li od truchlosti a od smutku bez smysla, tehdy je mají veseliti a mnoho slibovati dávati zbožie a jich krmě mají býti lehké, jakožto kozlencě, kuřencě a nová vajcě a bielý chléb. Pakli jim dadie víno, tehdy jim mají miešěti s vodú a mají je mýti a mají sě s ním ženy mýti. Toť mu hněv staví a smysla najde. Také mu mají púštěti z nohy