[198v]číslo strany rukopisusvatého Matúše v páté a také v osmé kapitole: Ač oko tvé pohoršuje tě, vybodni je[k]je] gye a zavirz od sebe. Lépe jest tobě bez jednoho oka jíti do nebes, než obě oči maje, puštěnu býti do věčného ohně. A potom die: Ač ruka nebo noha tvá horší tě, utni ji a vrž od sebe! Ještě bychom tisíc ok, rúk nebo nóh měli, pro ustavičné naše[l]naše] naſſye skrze ně pohoršenie mušili bychom urubiti nebo vybósti. Ale to by bylo velmi nemilostivé a nepodobné sobě to učiniti, ano bližniemu svému [z]text doplněný editorem zákona božieho toho člověk učiniti nemá. Opět spasitel v čtrnádcté kapitole svatého Lukáše [die]text doplněný editorem: Jedno ktož neopustí všeho, což má, nemóž býti muoj učedlník. Bude li to slovo prostě rozuměno podlé textu, kterak by césařové, biskupové, králové, páni, šlechtici, rytieři, panošie, měšťané, sedláci a jiní bohatí lidé neopustiece sbožie, byli spaseni? Avšak čtem ve čtení, že Jozef, pán z Arimatie, a Nikodémus, zákonník a mistr bohatý, byli učedlníci Kristovi, Zacheus knieže; svatý Karel, Jindřich ciesaři; svatý Osvaldus, Ludvikus, Zigmund, Štěpán králi; svatý Václav, svatý Šebestián kniežata; svatý Vojtěch, Stanislav, Tomáš, Martin, Mikuláš a jiní mnozí svatí přebohati byli, avšak učedlníci boží byli. A kto jest tak nestatečný, aby řekl[m]řekl] rzyekl, že ti svatí nejsú svati? Než Viklefové chtiece z této řěči vyniknúti právě, že to řečeno[n]řečeno] rzyeczeno kněžím jest. Ale to nenie pravda. Nechajť čtú čtenie přěd tiem slovem! Najduť, že Kristus to mluvil k zástupóm a k uobci, ale ne jedno k apoštolóm. Opět die Kristus ve čtení