ro[197v]číslo strany rukopisuzuměna býti, ne tělestně, ani prostě, jakož vznie. A tak všickni světí doktorové a mistři duchovně ta slova vykládají. A zvláště svatý Augustin, mluvě na to slovo, i die: Ten pokrm a to pitie, kteréž sytí lidi, chce Kristus rozuměti tělo svých údóv, kteréž jest kostel svatý na vyvolených, povolaných a spravedlivých a slavných svatých a věřících svých.[1]věta zkomolena Viz, kterak svatý Augustin rozumie těm slovóm ne prostě, jakož vznie, ale duchovně jě vykládá! A co spasitel málo níže die, slyšmy: Tělo mé pravý jest pokrm a krev má pravý jest nápoj. Ktož jie tělo mé a pie krev mú, ve mně přěbývá a já v něm. To slovo vykládaje, svatý Augustin i die: Toť jest ten pokrm jésti a to pitie píti – v Kristu přěbývati a Krista přebývajícieho v sobě mieti. A protož ktož nepřěbývá v Kristu a v komž nebydlí Kristus, bez pochybenie nejie jeho těla ani pie jeho krve. A tak ač kto tak veliké věci svátost jie, k súdu sobě jie a pie. To tak svatý Augustin die. A dále die též svatý Augustin v omelí čtrmezcietmý: Pověděli smy vám, bratřie, že to pán Kristus zpósobil v jedení těla svého a v pití krve své, abychom v něm přěbývali, a von v nás. A níže málo vykládá to slovo Kristovo: Slova, kteráž mluvil sem vám, duch a život jsú, točíš duchovně ta slova mají rozuměna býti. A svatý Jeroným na to čtenie mluvě i die: Dvojím obyčejem[i]obyčejem] obyczegyem má rozuměno býti tělo