[199r]číslo strany rukopisuprostě: Položení duchovních jsú plna rozumóv. A svatý Jan Zlatoustý na svatého Matúše čtenie na pátú kapitolu die: Ne o tělu Kristus mluví, ale o duchu; ani k tělu mluví, ale k duši. Nebo vie dobřě Buoh, by co přikázal tělu, tělo by jeho neposlúchalo. Jakož svatý Pavel k Korintuom v sedmé kapitole die: Múdrost těla nepřietel jest protiv Buohu a zákonu buožiemu nemóž podložena nebo poddána býti. Viziž též, milý křesťane, ta dva svatá mistry, že chtějí, píší i kladú, že ne prostě, ale duchovně Písmo to i jiné mnohé má rozuměno býti. Ale Viklef opět chytře chce vyniknúti i odpierá tomu řka: Tehda ta svatost nemá posvátně přijímána býti, poněvadž sě duchovně rozumie. Odpověz jemu k tomu, že neslušně a neřádně odpoviedá k tomu, než jedno chce ujíti Písma. Než jakožto dušě jest duostojnějšiež než tělo, takež duchovný výklad jest duostojnější než tělestný. A protož časem a miestem ta svatost těla buožieho má přijeta býti posvátně, neb jest velikého užitka a nemá zhrzena býti. A ač Kristus to rozuměl duchovně podlé svrchu psaného Písma, však také posvátně svatost tu učedlníkóm svým rozdával. A také duchovně má raději rozuměno býti to slovo, než prostě. Neb ta svatost na všakú hodinu duchovně přijata býti muož od lidí dobrých, ale posvátně ne tak muož vždy býti přijata. Jakož die svatý Augustin: Ten pokrm nenie k žaludku slušný, ale k vieře. Co připravuješ břich, co zuby? Věř a již si jedl. Nenie pokrm zuba, ale mysli. A netoliko sě přijímá v jiedle, ale i v políbení svatém, ani jedno na oltáři, ale na rozličných miestech a v dobrých skutciech podlé rozmnoženie viery. A svatý