[199v]číslo strany rukopisuBernard[o]Bernard] bernadr kartuši učí o tom i die: Ač chceš právě, chceš po všě časy ve dne i v noci, ta svatost v čeli nebo v paměti tvé hotova jest tobě. Nebo kolikrát pamět jeho máš, jenž za tě umřel, a kolikrát té svatosti slúžíš a jie žádáš věrně, tolikrát bez pochybenie tělo jeho jieš a krev jeho pieš. A tak, křesťané[p]křesťané] krzyeſtane věrní, tiemto písmem Viklefovi zavřete usta.

Dále vězte, křesťané věrní, že ktožť pod obojí osobú dává i ktožť přijímá, činí protiv buoží vóli. Duovod toho: by to vóle božie byla tak činiti a obci dávati, Kristus na poslední večeři, jakož posvátně tělo své a krev svú rozdával, byl by to ukázal a k tomu zavolal matky své Marie, slavné panny, kteráž byla důstojnějšie všech apoštolóv; neb již byla třikrát svata, jakož o tom svatý Tomáš mluví. Byl by také zavolal i dvú a sedmdesáti učedlníkóv svých a hospodáře svého s čeledí, u něhožto večeři svú poslední měl a velmi jej miloval, a Jozefa z Arimatie a Nikodéma a Martu, svú milú hospodyni, sestru jejie Majdalenu a jiné své, ješto za ním vždy chodili. Ale toho neučinil. Protož jeho to vuole nebyla, aby obec pod obojí osobú přijímala. Z toho vyniknúti Viklefi chtie i k tomu dějí: Však v svatého Matúšě čtení v šestimeztcetmý kapitole Kristus die: Píte z toho všickni. A v svatého Lukáše ve dvamezcietmé kapitole také Kristus die: Rozdělte mezi vás. Odpovězte jim k tomu: Pravda jest, že to řekl Kristus, ale ke všem tu sebraným a pro Jidáše, zrádci svého, aby nedělil jeho od té svatosti a nepronesl jeho, a hněvu Petrova a jiných apoštolóv aby nezbudil proti němu; a aby ukázal, že netoliko sě dává ku pokrmu dobrým,