rozsedliny s jedné strany, kteráž se bude zdáti lékařovi, s velikú opatrností má zvrtati několiko děr, jako se jemu bude zdáti potřebné podlé velikosti rozsedliny; nebo bude li dlúhá rozsedlina, má býti viece děr, pakli krátká, tehdy méně. A potom pilkú od jedné diery do druhé buď pilována leb. Slušie věděti, že když takové pilovánie má se dieti, tehdy má nemocný posazen býti na světlém miestě a skrovně horkém a studeném, a osoby nepotřebné nebuďte při tom, než ti, ješto se tomu chtie učiti, buďte k tomu připuštěni, aby viděli, kterak se dějí ti řezové na lbi a na jiných vnitřních údech; nebo se tak viece naučie vidúce, nežli slyšíce. A také kteříž budú chtieti s tiem se obierati, často vidúce takové věci, vezmú smělost jim velmi potřebnú. Nebo s toho, že kto toliko slýchal, ale diela nevídal, ižádný nesmie se v dielo uvázati, a zvláště v příhodách svrchu psaných, aby snad svú smělostí, kteréžto sám neznal, když co počal, s škodú i hanbú by nedovedl. V Montpesolanu na špitále svatého Ducha, když mistr Vilhelm měl jednomu leb lámati a otevřieti, jakož i učinil, jeden z učedlníkuov jeho, kteříž při tom stáchu, když sňal diel lbi mistr, vida ano se mozk hýbá, omdlel. A protož radím, aby se ižádný o takú věc nepokúšel, leč by dřieve sám se poznal, tak však, až do krajóv té rozsedliny to řezánie konal. A skrze to pilovánie a také rozsazenie což by těch trtin na mázdřici tvrdú připadlo a připrchlo, bavlnú nebo přetenkú a měkú i útlú rúškú buď setřieno. A potom o scelení té lbi a rány nad ní buď jednáno, jakož svrchu dobře pověděno jest o zlomení lbi velikém a zevném, s velikú pilností. Protož tak die, že v takých léciech nikdy lékař nemá býti bezpečen, nebo když se ubezpečí, tehdy zmešká, a když se leká, tehdy se bezpečí.

Kapitola sedmá. O nerovnosti stran lbi.

Když by leb byla zlomena nerovně, tak že by s jedné strany