v pití mumiam, sanguinis draconiscizojazyčný text, svalník a takové.

Kapitola XIIII. Ktož s vysoka spadne.

Stává se, že upadne člověk z vysoka na chřbet neb na bok, tehdy hned, ač nenie jiné přiekazy, púštěj jemu krev s druhé strany neuražené, podlé síly nemocného. A pak aby ukrotil bolest i otoku rozpuštěnie, maž tu stranu uraženú mastí, ješto slóve dyalteacizojazyčný text, olejem bobkovým, aneb směsicí z těch; neb móž býti z sádla liščieho nebo dchořového. Těch mastí požívají lidé lesní a na púšti bydléce, kdežto jiných mastí nenie. Na počátku nemá býti ani lázně, ani pařenie, dokudž vlhkosti v hromadu běžie. Neb pařením neb lázní větčie se, nežli skrze mazánie, a všecko tělo silnějie sě promění; než naposledy, bude li třeba, ať požívá pařenie i lázni.

Kapitola XV. O roztržení mázdry břišné nebo teřichové.

U té mázdry teřichové, protože jest pevná, nečasto a nesnadno přihodí se porušenie; pakli se přihodí a jest veliké, tehdy má položen býti ten nemocný znak na dsku a ztažen i dobře uvázán, aby sebú hnúti nemohl. A pak lékař znamenati má miesto černidlem nebo uhlem, a to učině, rozřeže kuoži břitvú nad hřěbenem. Než miesto tohoto řězánie mistr Vilhelm na jednom chudém pútníku a mladém člověku počal bieše klásti leptavý lék nad hřebenem z vápna nehašeného, a když počal leptati málo hluboce, ten člověk nemohl trpěti té bolesti, a tak mistr dále neléčil. Než když to řezánie stane se, tehdy má ta mázdra býti vytažena mocí, a sveda strany v hromadu, tehdy v to, což drží v ruce, má vteknúti dvě jehle; a proto ty jehly mají býti vetčeny v to miesto, aby miesto silně mohlo býti uvázáno. A dokudž vázanie se neutvrdí, dotud jehly držte nití na kříž, a pak nití zvoštěnú pevně buď uvázána pod jehlami. A když se stane uvázanie pevné, tehdy uřež svrchek břitvú, totiž to vše, což jest nad vázaním, a po uřezání připal ohnitým železem