jest. Pakli na dně jest rána, že tu jest masito, nenieť smrtedlná, a však s bázní vždy jest. Protož tomu nemocnému dávaj scelivé léky skrze usta, muož li jemu bez šitie býti spomoženo; pakli móž býti šitie, buď šita kuože vnitřnie, a zevnitřnie tak zóstavena, ažť i niti z oné budú vytaženy. A což dále s tiem má býti činěno, opatrnosti lékařově to buď poručeno, aby podlé toho naučenie, kteréž praveno jest i kteréž bude ještě praveno, a podlé moci nemocného se s tiem obieral.

Kapitola II. O navrácení jater, když vyniknú skrze ránu.

Druhdy rána stává se nad jatrami, tak že vyniknú játry z rány, jakožto když bude břicho raněno, vyniknú třeva nebo slezina; a že druhdy nenie, kto by se k tomu rychle přičinil, ty věci zstydnú a nemohú býti zase uvedeny, leč budú zahřény. Protož takovým nastydlým musí ihned přiloženo býti štěňátko rozkuchané aneb plíce beranie neb kozlové teplé, ať by tú teplostí byly zahřény a zpleskly. A tak rozuměj o všech drobích, kteříž skrze ránu vyjdú. Někteří však zahřévají ty droby teplým mlékem, ale nenie tak platno.

Kapitola III. O ráně na jatrách.

Pakli by játry byly raněny, tať rána smrtedlna jest, a ten hned umře. Pakli který živ pobude, to jest na mále, protož v takové rány se neuvazujte. A z takového pověděnie mistrova krátkého široce máte srozuměti. Ta sem slova slýchal od mistra, a že sem od tak velikého učitele slýchal, protož sem je mezi jinými popsal, nebo všecko jest jisté, což jest on pravil; já bych od sebe sám nikoli nesměl takového učiti.

Kapitola IIII. O uvedení sleziny na jejie miesto, když vyhřezne skrze ránu.

Slezen jest úd neušlechtilý, protož potětie i řězánie móž trpěti bez škody veliké. Protož vyhřezne liť z rány malý jejie diel, a nemóž podobně býti zase