Kapitola VI. O vystúpení třeva skrze ránu bez raněnie toho třeva.
Druhdy skrze ránu v břiše vyplyne třevo neporušené, a že zstydne, nemóž snadně býti na miesto své uvedeno, protože zstvrdne a zvětřie. A protož štěně neb kózle buď rozkucháno a to třevo neb ta třeva v tom zahřiena, až z nich větrnost zmisie, a tak je snadně uvedeš.
Kapitola VII. O třevu raněném a vyhřězlém z rány.
Pakli by třěvo vyšlé z rány bylo raněno nebo protrženo na dél neb na přieč, bude li na dél, sšij je a vlož do mázdry teřichové a ihned ušij tu mázdru, a pak ihned ušij kuoži zevnitřní – nebo tu nemá čakáno býti do scelenie prvého nebo druhého šitie – tak však, aby každému stehu zevnitřnieho šitie konec niti nechán byl vně z rány. A když shnijí niti, tehdy je vytiehneš za ty konce vně ostavené. A druzíť jich tam v těle nechávají. A máť ta rána svrchní mieti próduch, aby se mohla vyhnojiti do zacelení. Pakli by třěvo bylo raněno na přieč, tak že se ještě některým dielem drží, tehdy učiň pisk péra husieho neb jiného, vlož do třěva, tak aby obú stranú což móž rozdělených zasáhl, a pak tenkú jehlú a tenkú nití hedvábnú sšij to třěvo nad piskem, kteréžto jest vnitř. A potom ušij mázdru teřichovú, v kuoži zevnitřní nechaje na dolejšiem miestě jiezvy miesta otevřeného, aby mohl tú děrú hnuoj z rány plúti, jakožto o jiných ranách praveno jest. A ten pisk ostavený v třěvě shnijeť a vyjde s trusem z něho. A na šitie zevnitřnie móž prach červený býti kladen. A ztrava jeho má býti lehká, totiž aby tolik střěbal aneb pil žufně nebo jíchy. A užitečno by bylo, když by mohl pro mdlobu, aby nejedl za čtyři aneb za pět dní.
