tehdy hned pomaž starým máslem májovým neb obecným lékem, jenž slóve dyalteacizojazyčný text, neb směsicí z nich. Muož také přikládána býti jedna embrocacizojazyčný text z svrchu psaných.

Kapitola VII. O ráně zle zacelené.

Bude li rána která zle zacelena, najprv přilož leptavú věc z sítie a loje beranieho neb kozlového, a potom aby byl učiněn [próduch]text doplněný editorem prostrannější na miestě sleptaném, přilož střen bzový. Pakli by i to dosti nebylo, tehdy prořěž ránu břitvú, a potom, bude li třeba, přiložiž hnojicí lék, totiž flastr z tuku opichového a z strdi, a pak léky vysušivé a narostivé přikládati, jakož jest prach z kuor dřievie. Také přikládaj prach červený, k němuž přidáš li prach z skořice, učiníť šrámy ušlechtilé. A mast velmi dobrú k scelení ran děláme z loje skopového, z pryskyřice a z prachu kadidlného; a muože přikládána býti za mast smědú.

Kapitola VIII. O spuzení masa divieho neb zbytečného.

Druhdy maso divie roste v ráně. To spuzujeme prachem soli pražené neb pupence ruoženého, nebo libovým masem uřezaným z býka, nebo mastí zelenú. Také psylotrumcizojazyčný text, totiž mast, jížto srsti neb vlasy zpuzují, když vyschne a z něho prach bude udělán, náramně lepce. Samo vápno nehašené to činí, ale i dobré maso lepce, protož nemá snadně býti k tomu přikládáno.

Kapitola IX. O eryspilacizojazyčný text, totiž o lítém pryskýři, a slóve oheň svatého Antonie.

Druhdy ten lítý pryskýř připadne k ráně. Proti tomu přikládáme mast z litargyru, nebo mast bielú, nebo mast smědú. A k témuž prach: praž na pánvici blén a den i noc spolu, aneb jedno jediné z nich, nemóž li obé jmieno býti, beze všie omasti a vlhkosti jiné, a to v lázni klaď na tu erispilu. Pakli to miesto, na němž jest, lepce, strach, byť nebyl z plemene vlčieho. Protož má jemu takto býti pomoženo: vezmi ječmen, stred a suol, a spal v hrnci novém,