ohně a procěď málo, a učiň flastr a polož na miestě bolestném. A zvláště platno jest dětem, a kteříž neumějí klokotati.
Kapitola XIX. O žlázách, ješto slovú brancicizojazyčný text.
Brancicizojazyčný text jsú někaké žlázy, kteréžto bývají na dietkách; nebo mají v sobě mnoho mokrosti vláčité a lepké, a ta, když se sbéře v množstvie, tehdy učiní bolest, jenž tak slóve, a tak těžce vychrkají a nesnadně dýchají. Lék tento jest: najprvé jazyk nádobú hodnú stlač doluov, aby mohl dobře ohledán býti, a pak ti brancicizojazyčný text, totiž zbytné žlázy, kteréž sú u hrtanu, sřěž, a po sřezání učiň mu klokotánie z octa, v němž zvařeny ruožě, a z tuku vyžďatého z jitrocěla.
Kapitola XX. O oslabení jazyka, jenž jest nad hrtanem.
Jazýček druhdy bude oslaben mokrostmi lepkými, a toho tento jest lék: najprvé púštěj jemu krev z žil pod jazykem, a potom přikládaj prach vysušivý z soli costecizojazyčný text aneb z bodlákuov, neb z bobrového stroje, neb z pepře v té mieře. A také tento prach prospievá, o němž sme svrchu pravili v kapitole o plátně a sukně, ješto sú neduhové v očí. A když ta mokrost téci bude a tečenie přestane, muož býti učiněno klokotadlo z octa, ze strdi. A k témuž velmi pomocný flastr jest tento: vezmi smóly lodné, pryskyřice, kadidlo, masticem, boli, kolophoniecizojazyčný text, a což má býti v prach ztlučeno, buď ztlučeno, a ten vespi do smóly a pryskyřice rozpuštěných na ohni a směš spolu. A ten flastr klaď na kmen týlu hlavy. Pakli by těmi obyčeji nemohlo to býti vysušeno, a bylo to z příčiny zastaralé, tehdy ujmi toho jazýčka rozpáleným železem ostrým, kteréžto uvedeš skrze cievku železnú, neb brslenovú, nebo bzovú, kteráž by v svrchnie straně měla dieru, v niež by nižší diel jazyka mohl býti ochycen a železem skrze tu cievu proniklým mohl připálen býti.
