neb z bobrového stroje, neb z pepře v té mieře. A také tento prach prospievá, o němž sme svrchu pravili v kapitole o plátně a sukně, ješto sú neduhové v očí. A když ta mokrost téci bude a tečenie přestane, muož býti učiněno klokotadlo z octa, ze strdi. A k témuž velmi pomocný flastr jest tento: vezmi smóly lodné, pryskyřice, kadidlo, masticem, boli, kolophoniecizojazyčný text, a což má býti v prach ztlučeno, buď ztlučeno, a ten vespi do smóly a pryskyřice rozpuštěných na ohni a směš spolu. A ten flastr klaď na kmen týlu hlavy. Pakli by těmi obyčeji nemohlo to býti vysušeno, a bylo to z příčiny zastaralé, tehdy ujmi toho jazýčka rozpáleným železem ostrým, kteréžto uvedeš skrze cievku železnú, neb brslenovú, nebo bzovú, kteráž by v svrchnie straně měla dieru, v niež by nižší diel jazyka mohl býti ochycen a železem skrze tu cievu proniklým mohl připálen býti.
Kapitola XXI. O zedření krku nebo hrtanu.
Přiházie se druhdy, že hrdlo vnitř se lúpí nebo odierá, tak že člověk ten ani jiesti ani píti muož, a ledva muož mluviti. Tomu učiň často klokotadlo z žlútkóv vaječných a z tuku vyžďatého jitrocelového, mnohokrát přes den. A když počne se kuože popínati, ukáží li se které diery na hrdle nebo miesta hnojná, tehdy učiň klokotánie z syrovátky kozie teplé, a často přes den.
Kapitola XXII.
Hrtanová kost druhdy se vyvine z klúbu svého, a když rychle k tomu nebude spomoženo, umře člověk. Lék k tomu takový jest: polož toho nemocného na zemi na dsku rovnú a bí silně v podešvy nožnie deštičkú pevnú; tady ta kost navrátí se do klúbu svého. Zkušenoť jest to často.
Diel třetí.
Toto jest třetie strana lékuov. A toto jest předmluva.
Tato třetie strana osáhá léky ran, kteréžto bývají na těch miestech těla, ješto slovú vlasky homoplatescizojazyčný text a kathencizojazyčný text, totiž nadpažie
