jestiť otok u jazyka a v hrtanu, a ta jest velmi nebezpečná; druhá slóve quinanciacizojazyčný text, a jestiť otok, kteréhožto diel jest v ustech a druhý diel v hrdle; třetie slóve synanciacizojazyčný text, jehož otok jest vešken vně, a té se báti neslušie. Těch všech obecná znamenie sú tato: nesnáz vdychánie a otdýchanie, aniž mohú co pohltiti, ani vychrknúti, hlas zmlklý, a druhdy i toho mieti nemohú. Těm na počátku takto má býti spomoženo: nenie li přiekazy, púštěj jim z žíly hlavnie, a potom klokotadlo z střédmě rozpúštivých věcí, jakož jest dyamaroncizojazyčný text a teplé mydliny; neb tuto neslušie požívati studených věcí a otrazivých. A na miesto zevnitř flastr tento učiň: vezmi kořen vysokého slézu a zvař i ztluc s sádlem vepřovým rovné váhy, a potom prach z semene lněného a prach sěna řeckého, a smiešej a ztluc spolu; a potom zvař to všecko u vodě, v niež vařen byl kořen vysokého slézu, a potom odstav od ohně a procěď málo, a učiň flastr a polož na miestě bolestném. A zvláště platno jest dětem, a kteříž neumějí klokotati.

Kapitola XIX. O žlázách, ješto slovú brancicizojazyčný text.

Brancicizojazyčný text jsú někaké žlázy, kteréžto bývají na dietkách; nebo mají v sobě mnoho mokrosti vláčité a lepké, a ta, když se sbéře v množstvie, tehdy učiní bolest, jenž tak slóve, a tak těžce vychrkají a nesnadně dýchají. Lék tento jest: najprvé jazyk nádobú hodnú stlač doluov, aby mohl dobře ohledán býti, a pak ti brancicizojazyčný text, totiž zbytné žlázy, kteréž sú u hrtanu, sřěž, a po sřezání učiň mu klokotánie z octa, v němž zvařeny ruožě, a z tuku vyžďatého z jitrocěla.

Kapitola XX. O oslabení jazyka, jenž jest nad hrtanem.

Jazýček druhdy bude oslaben mokrostmi lepkými, a toho tento jest lék: najprvé púštěj jemu krev z žil pod jazykem, a potom přikládaj prach vysušivý z soli costecizojazyčný text aneb z bodlákuov,