Druhdy maso divie roste v ráně. To spuzujeme prachem soli pražené neb pupence ruoženého, nebo libovým masem uřezaným z býka, nebo mastí zelenú. Také psylotrumcizojazyčný text, totiž mast, jížto srsti neb vlasy zpuzují, když vyschne a z něho prach bude udělán, náramně lepce. Samo vápno nehašené to činí, ale i dobré maso lepce, protož nemá snadně býti k tomu přikládáno.

Kapitola IX. O eryspilacizojazyčný text, totiž o lítém pryskýři, a slóve oheň svatého Antonie.

Druhdy ten lítý pryskýř připadne k ráně. Proti tomu přikládáme mast z litargyru, nebo mast bielú, nebo mast smědú. A k témuž prach: praž na pánvici blén a den i noc spolu, aneb jedno jediné z nich, nemóž li obé jmieno býti, beze všie omasti a vlhkosti jiné, a to v lázni klaď na tu erispilu. Pakli to miesto, na němž jest, lepce, strach, byť nebyl z plemene vlčieho. Protož má jemu takto býti pomoženo: vezmi ječmen, stred a suol, a spal v hrnci novém, a učiň prach a ten na to syp.

Kapitola X. O karbunkulovi, ohnivém nežidu, a protož slóve uhlík.

Když se karbunkul přivrže k ráně, neslušíť přikládati věcí skutečně ani od přirozenie studených velmi, než věci rozpustivé, nebo obměkčivé a vytahavé. Avšak toto muož býti přikládáno: vezmi olej ruožený, žlútky vaječné, mléko ženské, múku pšeničnú, a smiešeje spolu, učiň flastr a přikládaj.

Kapitola XI. O ráně lokte mezi hbí a paží.

Rána mezi hbí a paží viece škodna jest, nežli mezi dlaní a hbí, pro myšky. Protož ty rány pálímy žehadlem. Než máš se vystřéhati, aby nižádné strany kraje rány nedotýkal, protož žehadlo v cievku dřěvěnú má býti vstrčeno, a pak jiné věci pósob, jakož často praveno jest.

Kapitola XII. Kterak krajiny ranné od sebe zdálené mají býti spojeny.

Rána paže nebo jiná, když nenie brzy uvázána, druhdy se rozstúpí, tak že nemóž býti snadně